historie  

Středisko je pojmenované podle Písně o Hiawathovi od H. W. Longfellowa, kterou si vedle dalších informací můžete přečíst. Historie 56. střediska Hiawatha sahá až do poválečných dnů. Zde si ji můžete ve stručnosti přečíst tak, jak vyšla v oddílovém časopise Skautík [16, září 1995], autorem je Mirek Chuman (vůdce střediska do roku 1998):

Úplný začátek můžeme hledat asi v r. 1945. Ze staré kroniky oddílu FARKÁŇ se toho dozvíme dost. Na titulní straně této kroniky je toto:

V květnu roku 1945 se rozhodla mládež ze smíchovské čtvrtě Farkáně se zařaditi pod prapor československého Junáka. V nepříznivé době, těsně po revoluci a pádu Německa se tato hrstka chlapců a dívek sjednotila za vedení bratra Zikána v poměrně rychlém čase v čtyřicetihlavý oddíl, který dostal řadové číslo Junáka "61". Je rozdělen na čtyři družiny přibližně po deseti – dvanácti chlapcích (děvčatech). Každou tuto družinu vede družinový vedoucí, vyvolený ostatními z jejich středu.
Začátky 61. oddílu Farkáně jsou opravdu těžké, ztěžovány politickými událostmi a nedostatkem potřeb. Avšak pevná a neutuchajcí víra každého z nás zlomí i tyto poslední a největší nesnáze, po kterých konečně se budeme moci obrátiti jen na svůj program!
Zdar vlasti, zdar naší ušlechtilé myšlence!

2. června 1945 v Praze

Podle dalších stránek se po několika týdnech tento oddíl ocitl bez vedoucího br. Bobra (Zikána). Potom se setkali s jiným oddílem johož vedoucím byl br. Kulhavý. Ten jim dal návrh, aby dohromady vytvořili středisko. Toto stř. se jmenovalo RADLICE, skládalo se z oddílu Junáků – 56, oddílu vlčat – 156 a oddílu skautek – 61. V roce 1947 kronika končí, ale oddíly pod vedením Emanuela Racka "Oriona" pokračují v činnosti po celý rok 1948 a dále. Bratr Racek "Orion" vede 56. oddíl, který byl skutečně vzorným oddílem nejen Prahy 5, ale i celého města. Vedl také roverskou družinu, rádci, podrádci a starší skauti byli členy této družiny. V létě 1949 byl poslední tábor na Šumavě v Šcherlově dvoře u Prášil. Byl povolen pouze pod dohledem ČSM jako sběrová brigáda Junáka. Borůvky nám zabraly celé 4 týdny. Před skončením tábora řekli tehdy přítomní "Svazáci", že další naše činnost je zakázaná. Vlčata to přijala s největší nevolí a napadla "štáb ČSM". Nejen, že je vyhnala z domu, ale na nějaký kilometr je prohnala. Jak jsme přijeli do Prahy, hned jsme museli na vedení ČSM, byly z toho oplétačky, muselo se zaplatit nějaké to okno a naše činnost ustala na příkaz ČSM. Roverská družina jezdila dále na výpravy bez skautských označení pouze v zelených kalhotách a košilích až do roku 1952. Středisko mělo na posledním táboře přátelství s oddílem skautů z Libně (Polévka) se kterými jsme se také vzájemně navštěvovali. Veškerý náš majetek převzal ČSM. Také náš vedoucí Orion byl na dlouhá léta uvězněn.

Přišel rok 1968. Bývalý rover br. Mirek Chuman se setkává s br. Orionem a Mirek zakládá 56. středisko Hiawatha. Bratr Orion je náš okresní a naše středisko se rychle rozrůstá, brzy je nás 160. V roce 1969 táboříme poblíž Jílového u Prahy a v roce 1970 na Křivoklátě. Středisko se pro neshodu dvou vedoucí rozdělilo na dvě střediska, Hiawatha a Trilobit (viz historie střediska Trilobit). Krátce na to byl skauting opět zakázán. Ke dni 15. září činnost ukončena. Středisko bylo velmi produktivní, takže po zákazu uskutečnil jeden oddíl výpravu do NDR, v krojích, což vyvolalo v NDR zděšení a rychlou zprávu do Prahy a "kobereček" na ČSM, a pak ještě besídka, která se nacvičovala už na táboře, 28. října pochod na Vyšehrad v krojích, to vše se řešilo na Ú. V. ČSM. Na besídku mikulášskou přišli i funkcionáři ČSM v rámci špiclování. V činnosti dále pokračovala při PO Soňa Krčmová-Marková v oddíle "VLČATA". Mirek dále nepokračoval, protože jeho otec byl uvězněn se západním vojákem na 20 let a celá rodina byla opakovaně pronásledována Stb.

V roce 1989 se na staré Smíchovské radnici schází skauti. Přijeli i z 56. střediska Mirek, Soňa, Had (Keřlík Evžen), který vedl 56. oddíl v 68 roce a znovu se zakládá Hiawatha. Bratr Sandy, Čára od sestry Soni a br. Marka se staví do čela 156. oddílu. Do čela 56. oddílu přicházejí br. Had a bratr Síla (Kredenc), skaut v 56. oddíl v roce 1968.

Tolik oddílový časopis z roku 1995. Kolem roku 2000 středisko Hiawatha a jeho oddíly vedou jeho tehdejší přispěvatelé a redaktoři – Jakub Císař, Honza Hlaváč (Sup), Štěpán Pácl (Placka), Láďa Pelcl (Bilbo) a Bětka Podaná. Ve 156. oddíle br. Sandyho a Čáru pozvolna vystřídali Adam Eckhardt (Tarzan) a Karla Eckhardtová (House), 56. a 26. oddíl zanikl. Kolem roku 1999 nadchází "éra" roverské družiny Glaurung, která na sebe postupně vzala starost o středisko a mimo jiné začíná v roce 1999 pořádat bitvu s dřevěnými meči pro skautské oddíly, Válku o Cintru. Hlavní starost o středisko ale přebírá v roce 1998 po Mirkovi Chumanovi coby nový vůdce střediska Tarzan.

V roce 2003 se stává vedoucím střediska Bilbo, je obnoven 56. oddíl skautů, kromě něj zůstává 156. oddíl vlčat a světlušek a družina Glaurung se mění v roverský kmen. V roce 2004 má středisko kolem šedesáti členů.

Na tábory jezdíme do Jeseníků, do Žárové (nedaleko odkud, v Šumperku, bydlí House s Medvědem a dětmi). Vedeni Plackovou iniciativou jsme se tam zapojili do obnovy hřbitovní kaple v Pekařově. Po táboře začal znovu občasně vycházet Kolíček, už jako časopis celého střediska.

V roce 2004 vyjíždíme poprvé na vodu na Vltavu, kupujeme střediskový data-projektor, zapojujeme se s velkou vervou do sbírky Postavme školu v Africe. Ve vedení oddílů se po boku tváří z Glaurungu objevují odrostlejší Kobry a Krahujci, kteří při vedení pomáhají – Lord Los Sob Mlč, Ondra, Řehtačka. Poměrně samostatně fungují Kobry pod vedením Kulana a Bajta, které jezdí hodně na bitvy. Probíhají další Cintry, další tábory. Vlčata a světlušky podnikají výtvarné výpravy, výlet na koních, jezdíme moštovat do Rapotína. 30. září 2004 je na dalším sněmu zvolena středisková rada ve složení: vedoucí střediska Bilbo, jeho zástupce Jakub, členové rady Kulan a Zub, předseda revizní komise Chrobák, její člen Ivan.

Na přelomu let 2004 a 2005 jedeme poprvé na Silvestra na hory (vedení, roveři a starší skauti), v červnu sjíždíme Lužnici, účastníme se Kapky a již třetí Bambiriády. Kobry a Los vyjíždějí v červenci do Skotska, v srpnu je opět tábor, kde se s námi loučí Placka. Už v únoru předává Ivan hospodaření Zbýňovi. Vedení vlčat, mladších skautů a skautek přebírají Los (David Kolda), Ondra Růžička, Štěpán Tretiag, Lucka Křesťanová; u světlušek zůstává Řehtačka (Anna Kastnerová) spolu s Bětkou. Vybíráme u Anděla na další školu v Etiopii. Kobry se po táboře spojují s Krahujci a společně připravují 2. roverský víkend Prahy 5 v Jeseníkách, trávíme společně podzimní prázdniny. Před Vánoci pořádáme v Praze Betlémské světlo a na Silvestra nás aspoň část vyjíždí do Chebu.

Na střediskové radě 13. prosince 2005 přichází další významní mezník, když středisková rada souhlasí s přijetím oddílů ze střediska Stodůlky do našeho střediska – tedy s faktickým sloučením středisek. Po změnách formálních začíná v roce 2006 i postupné reálné propojování programu, vznikají společné akce. Při registraci v roce 2006 má takto zvětšené středisko 138 členů v pěti oddílech. A určitě také pěknou budoucnost : )

Bilbo