Junák – český skaut, středisko Hiawatha Praha
| 2017 |
| 2016 |
| 2015 |
| 2014 |
| 2013 |
| 2012 |
| 2011 |
| 2010 |
| 2009 |
| 2008 |
| 2007 |
| 2006 |
| 2005 |
| 2004 |
| 2003 |
| 2002 |
| Kolíček |
| historie |
Postavme školu v Africe
Sbírka proběhne v roce
2013 už podesáté a staví se 14. škola! Děkujeme.
kronika 2006
2.–23. 7. 2006 | Tábor – záchranná akce Vozka | Klára a spol.
Ve středu, zrovna když jsme byli uprostřed vodní bitvy, k nám přiběhl dryádí posel, pronásledovaný na sta vlkodlaky. Štěpán nás svým troubením svolal do protiútoku. Bili jsme se tak chrabře, že na nás oschlo všechno oblečení. Vlkodlaci se naší zásluhou dokonce umyli, díky jednomu velice chytrému a skromnému člověku, kterého napadl úžasný nápad, že je polije. Tento člověk zde sice (pro svou nezměrnou skromnost) ne-chtěl být jmenován, ale já vám to stejně prozradím, jmenuje se Klára. Pak jsme se stáhli za palisádu, abychom vyzkoušeli, zde je funkční. Zbylých pár vlkodlaků se pobi-lo mezi sebou. Na tomto místě musím zdůraznit, že nás bylo v táboře jenom asi dvacet, zato samí stateční, chrabří a zkušení bojovníci, kteří takto dokázali porazit téměř šesti-násobnou přesilu. Posel nám vyřídil, že musíme za tři dny dojít na daleký kopec Vozka hluboko za nepřátelskou linií a odtamtud eskortovat dva agenty Norberta a Dobertu.Ve čtvrtek ráno jsme si v cukuletu zabalili nejnutnější věci. Plné elánu a nadšení jsme vyrazili směr Pekařov a tam jsme se posilnili skvělým chlebem. Potom jsme energicky vyrazili dál. Došli jsme až ke krásnému tábořišti. Tam jsme si postavili naše skvělé pevné stany. Ti nejdrsnější spali pod širákem a batohy dali pod stan. Bohové nám přáli, protože chrabří bojovníci jsou vždy v přízni bohů, a proto nám počasí přálo. Přes noc k nám ale přišli záškodníci a zbořili nám dva stany. Někteří lidé také nemohli vylézt ze svých Zlých Blbých Spacáků, které se od ZCHS liší tím, že své oběti povalí, zabalí a chtějí vás sežrat, ale omylem uspí i samy sebe. Založili jsme Ligu pro zrovno-právnění ZBS, protože jsme chtěli dlouho spát, ale překonali jsme se a doběhli jsme pod vysokánský a strmý kopec. Bylo to unavující, ale přesto ti nejvytrvalejší ještě ušli velikou dálku, abychom zachránili konvoj před jistou smrtí žízní, která nás již dlouho sužovala. Po dosažení mety Studánka jsme se jali natočit životodárnou vodu. U pra-mene leželo mnoho vzkazů a jedna účtenka. Nejzajímavější zpráva zněla: jsme tři poutníci a přežili jsme, hledáme klid pro naše zkažené duše. Prosíme všechny zkažené duše, aby se z nich staly veverky.
Když jsme se vrátili s životně důležitou vodou, pojedli jsme každý skývu chleba. Odhodláni jsme se vydali na naši nejdůležitější metu. Ta, jsme dorazili tak rychle, že jsme si ani nevšimli jak. Na Vozkovi jsme se svými orlími zraky rozhlédli po okolí, ale agenty jsme nespatřili. Když jsme důkladně a v bojové pohotovosti prohledali mís-to, objevili jsme lávku poničenou lítým bojem, vzkaz od Doberty a vlkodlačí stopy. Bystrým úsudkem jsme došli k závěru, že se stalo něco hrozného a že agenti byli pro-zrazeni, přepadeni a Norbert byl zabit. Také tam stálo, že se nemůžeme potkat s Dobertou na Vozkovi a že nás na cestě dostihne.
Osušivše slzy jsme se vydali dál. Morálka byla těmi zlými zprávami sice zkažena, ale museli jsme sebrat všechny síly, abychom kus cesty urazili. K večeři jsme si uvařili výživnou polévku. Většina z nás spala pod širákem, protože jsme neměli morál stavět stany. Když jsme se probrali, byla už agentka Doberta u nás. Vstali jsme brzo, za vteřinku jsme byli připraveni vyrazit. Agentka nám řekla, že nás pravděpodobně budou sledovat špehové samozvané královny. Museli jsme jít co nejrychleji, ale vody bylo málo a slunce pražilo. Než jsme došli do Horních Losin, kde jsme měli doplnit zásoby vodní, a odkud měla cesta stoupat, byli jsme už celkem unaveni. Po cestě jsme si s Dobertou vyprávěli o Narnii a o našem světě a zazpívali jsme si s ní. V Horních Losinách nám jeden domorodec ukázal pramen s pitnou vodou, kde jsme si naplnili všechny PET lahve. Na cestě hned na kraji Losin jsme se najedli a potom nám Doberta řekla, že vcházíme do nebezpečné oblasti. Proto jsme si dali zbraně do bojové pohotovosti a měli jsme 3 zkoušky přepadení. U všech jsme byli skvěle připraveni a za chvíli jsme zase běželi dál. Museli jsme ale jít pomaleji, protože cesta byla dlouhá a museli jsme jít pohromadě, abychom se mohli dostatečně ubránit a napráskat těm nepřátelským zevlům. Naše ostražitost, bdělost a to, že jsme se nenechali ukolébat, se nám vyplatilo. Cestou na Tři kameny jsme svedli tři slavné, vítězné bitvy. Poskokové Bílé královny nás přepadli a chtěli, abychom se vzdali, ale to se ohromně přepočítali, protože jsme je všechny pobili. Cestou jsme si zpívali ponuré bojové písně jako Batalion, Morituri te salutant, Středozem II a Moria. Na Třech kamenech jsme si dali pauzu, tentokrát bez čokolády. Během sprintu od Kamenů do Pekařova jsme vymysleli bojovnou píseň na zastrašení nepřítele. Zpívá se na melodii Tluče bubeníček:
Troubí Štěpán na roh:
Tú, tú, tú, tú, tú,
A svolává naše:
Všichni do boje!
Zbijeme ty velký sraby,
Máme meče a sekery.
Hoj, hoj, hola, hej!
Srabi zabulej! Hej!
Když jsme běželi z Pekařova, na rozcestí ze silnice na lesní cestu nás přepadli zase sluhové Bílé královny. Bylo jich skoro 300 a my jsme byli unaveni z dlouhé cesty a proto Dobertu několikrát zasáhli, ale naštěstí měla tuhý kořínek, takže nepřátelům se nic nepodařilo a s velkými ztrátami utekli a už se nás nikdo neodvážil přepadnout. Před táborem se s námi Doberta rozloučila, poděkovala a pochválila nás. Pak jsme slavnostně napochodovali do tábora.
Podtrženo, sečteno: tajné dokumenty padly do rukou nepříteli, agent Norbert byl zabit, ale agentka Doberta ve zdraví přežila a my též.
Jestli máte nějaké připomínky ohledně textu, pak vězte, že HISTORII PÍŠOU VÍ-TĚZOVÉ!
[ akce Tábor 2006 | publikováno 28. 11. 2006 ]
© Laddobar studio 2003–2015