kronika 2006  

  4.–12. 2. 2006   |   Jarňáky 2006   |   Láďa, TOnda, Klára, Jakub, Řehtačka

sobota | Mada fram Tonda and Láďa

Přijeli jsme z Prahy do Liberce a zabydleli se. A pak jsme šli na velkou procházku a pak jsme byli celí mokří. Potom jsme měli polévku. Ta byla moc dobrá :). Potom jsme umyli nádobí, Láďa utíral nádobí a já jsem ho myl. A pak jsme šli spát. Zdáli se nám krásné sny.

úterý| Klára

Dopoledne nám řekli že máme nacvičit divadlo o Lakomé Barce. Když jsme dohrá-li, ještě jsme shlédli jinou verzi stejné hry. Odpoledne jsme vyrazili do Liberce do akvaparku. V tramvaji se však ukázalo že to nebude tak jednoduché, protože jsme museli (zase ve skupinách) najít bazén a dovést tam pár lidí. Naše skupina se spoléhala na tramvajový plánek, ze kterého to vypadalo velmi jednoduše. Ukázalo se však, že tramvajový plánek nefunguje dost dobře jako plán města protože v něm nebyla vyznačená dálnice, která se zničehonic objevila mezi námi a Babylonem. Nicméně jsme nakonec cestu našli, a cestou jsme dokonce narazili na druhou skupinu. Jakmile jsme se dostali ke vchodu rozběhli jsme se k bazénu. Tam se však ukázalo že jsme u vchodu ztratili ty lidi, který jsme tam měli dovést. Nakonec jsme se všichni dostali ve zdraví dovnitř. Asi tři hodiny jsme strávili plaváním, běháním na tobogány, sjížděním a blbnutím. Mezitím šlo pár lidí nakoupit do Liberce jídlo. Pak jsme odjeli zpátky na Bucharku a já jsem zjistila že není dobrý hodinu běhat s rozmáčenejma nohama po schodech, protože mě pak pálily jak sviň. Večer ještě Mlč hrál na kytaru a pak se šlo spát.

Středa, ale o středě to moc není | Jakub

Abych řekl pravdu, tak tuto reportáž píšu s dost velkým zpožděním. Takže než bych vás informoval o překvapivých událostech typu: „Ráno jsme vstali, šli jsme lyžovat a večer jsme šli spát.“, zkusím si radši vzpomenout, co se mi na jarňácích líbilo. Asi největší změnou oproti všem předchozím jarním prázdninách pořádaných střediskem byla dostupnost sjezdovek. Ubytovna Bucharka se nachází přímo v lyžařském areálu Ještěd, který já osobně považuji za jeden z nejlepších u nás, především v poměru cena/výkon (tedy počet a sklon sjezdovek). Od vleku nás tedy dělil jen krátký výšlap a nebyl problém vracet se do chaty na oběd (jak se však později ukázalo, měli spíš někteří problém vracet se po obědě zpět na lyže). Na druhou stranu musím přiznat, že osamocený Ještěd nenabízí mnoho variant pro běžkaře (Kája se ale aspoň důkladně seznámil s vrcholkem této liberecké dominanty, když sem mířilo hned několik výletů.) Výprava přes na Jizerskou magistrálu libereckou MHD utrpěla neznalostí jízdních řádů, to lze ale pro příště napravit. Výhodou byla také dostupnost tramvají téměř až k ubytovně, což využili při nákupech a zejména při návštěvě aquaparku Babylon, kde jsme přečkali nejdeštivější den týdne. Myslím, že tentokrát byl i mimolyžařský program celkem pestrý. Hráli jsme divadlo, na figurantovi Pikovi jsme si vysvětlili, jak se chovat, když se v horách staneme svědky úrazu (největší problém jsme měli se sundáváním Pikových běžek) a hrálo se spousta dalších her (mně se nejvíc líbila hra Na kovboje a především její vylepšená verze s „výsměchem“). Nepříjemností letošních jarních prázdnin byly nemoci a s tím spojené předčasné od-jezdy. Na příští rok je ve hře varianta společných prázdnin pro celé „velké“ středisko včet-ně nových oddílů, takže uvidíme, jaké se nám podaří sehnat ubytování. Každopádně bychom rádi nějaký lyžařský tábor opět uspořádali.

Sobota | Řehtačka

Jakmile jsme se ráno probudili a nasnídali, začali jsme se připravovat na odchod. Vznikly 3 skupinky. Jednu tvořili lyžaři, druhou tvořili běžkaři a 3. skupinka zůstala v chatě a regenerovala. Vzhledem k tomu, že mi ráno nebylo dobře, tak jsem zůstala v chatě spolu se Zubem, Kaskim, Matějem, Ondrou, Láďou a Ríšou. Dopoledne se Kaski a Matěj rozhodli, že půjdou jezdit na snowboardu, já s Ríšou jsme je po chvíli následovali (ale jen s Adamovou lopatou). Navštívil nás i Ondra na běžkách. Pak jsem si postavila sněhuláka, časem jsem se vrátila zpět do chaty… Tam už si Zub balil věci, protože odjížděl na hory do Rakouska. Kasan se chvíli po mě vrátil taky, jelikož odjížděl se Zubem (prý se učit). Odpoledne po 16. hodině se všichni vrátili do chaty. Začala se vařit večeře. J Večer jsem si řekla, že bych se mohla naučit na snowboardu, tak jsem si půjčila Bilbův. Utvořili jsme elitní komando ve složení: Kája, Piko, Ríša, Matěj (časem i Diego) a já. Jelikož jsem stála na snowboardu poprvé, tak jsem dost často padala. Samozřejmě, že se mi všichni smáli, ale také mi radili a pomáhali. A po dvou hodinách pádů a snahy už mi to celkem i šlo. Piko jezdil na lyžích a fotil mé úspěchy, Ríša jezdil po jedné lyži stejně jako Diego, Matěj na snowboardu a Kája na běžkách Kolem 22. hodiny jsme se vrátili s Kájou do chaty a nechali Pika a Ríšu svému osudu (Diego a Matěj odešli už dávno). Když se vrátili i ti dva, tak si Bilbo vzal kytaru a začal hrát za doprovodu našeho zpěvu. Zábavu jsme nechaly volně plynout, až jsme se všichni pomalu rozešli spát.

[ akce Lyžařský tábor o jarních prázdninách | publikováno 28. 11. 2006 ]