kronika 2005  

  27. 12. 2005–1. 1. 2006   |   Silvestr   |   různí autoři

Úterý | LLSM

Letos se nám podařilo srazit se na Hlavním nádraží ve vysokém počtu 11 lidí. Z toho ale Zbýňa přišel jen proto, abychom mu mohli podepsat účty, Matěj je přišel podepsat a z Bilba se dočasně stal Kulanův nosič. Takže pokud to stíháte, nakonec nás odjelo jen osm. Cestou jsme si povídali o všem možném a plánovali co budeme dělat večer. Úspěšně jsme vystoupili v Chebu a zjistili že asi budeme muset jít pěšky. Bajt měl vytištěnou mapku druhé poloviny města než ve kterém jsme byli. Tak jsme rázně vyrazili. když jsme prošli město a ocitli se na jeho druhém konci, uvědomili jsme si naší nenadálou bezradnost. Došlo na moderní dobu. Bajt vytasil mobil a odvážil se zavolat Šroubkovi, chebskému skautovi, který nás měl pustit do jejich klubovny. Ten nám řekl, že jsme úplně na druhém konci města než máme být. Mimochodem klubovna byla zase na jiném konci a nádraží třeba taky. Takže si můžete všimnout toho, že naše situace byla velmi komplikovaná, protože Cheb má nepředstavitelný počet konců. Nakonec to naštěstí nebylo tak horké, jak to ze začátku vypadalo. Námi hledaný konec nebyl tak vzdálený jako mohl být. Tak jsme nakonec Šroubka našli a ten nás vzal do jejich základny. Chebská „Želva“ je poměrně velká základna, její nevýhodou je značně zanedbaný stav způsobený přestavbou a nedostatkem jak financí, tak pracovních sil. Nicméně pro nás byla základna jak dělaná. Všichni jsme se vlezli do největšího topeného pokoje přemýšleli, co dělat. nakonec jsem já (LLSM) a Řehtačka vyrazili nakupovat. Zašli jsme do místního Sparu a nakoupili věci na večeři a snídani + věci na večer. Když jsme se vrátili, ostatní už byli ubytovaní, daťák a notebook venku a promítal se film „Přepadení pacifiku“. řehtačka za pomoci mě a Kulana připravila večeři – pořádně ostrou gulášovou polévku. Po večeři se zase koukalo na filmy: „Mrtvá nevěsta, Hodný, zlý a ošklivý“. A co bylo po půlnoci už naštěstí nespadá do tohoto zápisu, takže enjoy čtení těchto reportáží…

Středa | Kulan

Den začal sledováním několika dílů Hellsingu, potom Wallase a Gromita a jejich zážitky se sýrovou planetou, se špatnými kalhotami a tučňákem a nakonec díl o ovcích. Ráno jsme to pak moc nehrotili, vstávali jsme tak někdy k obědu, který jsme ale neměli, takže jsme šli do města, najíst se, nakoupit a taky se podívat na město, na hrad, na Tesco a podobně. Po cestě se udály četné sněhové šarvátky, bitvy a genocidy. Zub s Kájou, Řehtačkou, Andílkem a Pikem šli do pizzerie a my ostatní jsme šli ještě nakupovat. Z Tesca jsme šli Losovou zkratkou, u které se těžko zjišťovalo, jestli je kratší, nebo delší než naše normální trasa. Po návratu domů jsme s Losem vzali prkna a šli ještě ven i když se už začalo stmívat. Báječně jsme si užili večerní snowboardování na svahu, kde nás uctivě sledovali malé děti na sáňkách. Po mnohačetných sjezdech jsme se ale také vrátili, Řehtačka uvařila těstoviny a tak jsme se i navečeřeli. Předtím jsme ještě chvíli hráli věž a v průběhu večera jsme ještě viděli pár dílů Hellsingu, Smrtonosnou past, Zubovu CS scénu z Heatu a nakonec Rambo: První krev – druhá část. Tím už dávno skončil tento den, ale ještě se spát nešlo.

Čtvrtek | LLSM

Skupina odhodlaných drsňáků vstala již v 8.30 a pět minut. Bez snídaně jsme se narychlo oblékli, popadli naše sjezdařské vybavení a vyrazili na autobus na nádraží. Autobus jsme nakonec stihli, i když rezervu jsme vážně neměli. Dojeli jsme do Mariánských lázní, kde jsme nasedli do autobusu místní MHD, který nás dostal ke sjezdovkám. Já s Kulanem jsme sebou měli snowboard, Andílek, Řehtačka a Piko lyže. Na rozcvičku jsme se rozhodli sjet modrou sjezdovku, tedy nejjednodušší. Na ní vozila sjezdaře skvělá lanovka se skupinou pěti kabinek. Do každé se stěží vešli čtyři lidi a když jsem já s Kulanem měli snowboardy, tak to bylo fakt dobrý. Andílek se v kabině nějak neuvěřitelně vzpříčil, takže se nikdo nemohl ani hnout, dokud se nahoře opět neotevřeli dveře. další ze skvělých zjištění byla ta, že Kulana tak trochu bolí jeden ze zvrknutých kotníků (zvrkl si je dávno na Cintře) a že Řehtačku taky bolí noha. Navíc sjezdovky byli tak krátké a sjezd nudný, že jsme se po dvou hodinách rozhodli skončit a vyrazit domů. Ve městě jsme se ještě projeli trolejbusem. Zpátky jsme se dostali bez problémů a určitě jsme udělali radost nově přijezdivším. protože se na nás jistě moc těšili…

Čtvrtek| Bajt

My ostatní, kdo jsme nešli na sjezdovky jsme to se vstáváním moc nehrotili… Já osobně sem se probudil někdy kolem 13.10 a asi první co sem si uvědomil někdy kolem 13.20, kdy sem začal být schopen přemýšlet, jsem napsal Bilbovi, kdy teda nakonec přijedou. V zápětí mi zavolal, že přijedou ve 14.00 na nádraží, které je asi půl hodiny od základny. Oželel jsem tedy snídani, která vypadala jako jediné, co dokáže Zuba s Kájou vytáhnout z postele a odebral se vyzvednout Bilba, Brčko, Zebru a Ríšu. Dostal jsem se tam sice pozdě, ale přeci, takže vše bylo v pořádku a spokojeně (po zjištění jak je to daleko někdo více a někdo méně spokojeně) jsme vyrazili směrem základna. Po návratu jsme našli Zuba a Káju stále ve spacáku, jen s tím rozdílem, že už byli nasnídaní.

Pátek | Andílek

Pátek začal tím, že jsme sledovali filmy. Duel, Rambo, Rambo 3. Poté jsme ulehli na lože a spali až do dvou odpoledne. Jakmile jsme se vzbudili, rozdělili jsme do tří skupin. Skupina A šla nakoupit a na pizzu, skupina B do Sparu a skupina C Kuták se vydala běžkovat. Pak byla večeře, vyváleli jsme Mlče ve sněhu a podarovali ho dortem, jelikož měl svátek a znovu jsme se uchýlili sledovat filmy až do pozdních hodin večerních. Kinsey, Terminátor, Terminátor 2. No, já si jaksi přesně nepamatuji děj všech filmů, poněvadž jsem trochu usnula… No, Los po mně chce zápis na 15 řádků, ale jak to mám asi udělat, když se vůbec nic nedělo a jen se zevlilo u daťáku.

Sobota | Zebra

V sobotu jsme měli jet na lyže, poněvadž většina lidí nešla spát dřív jak o páté hodině ranní, nechtělo se jim vůbec vstávat. Nakonec jsem vstala já a dokázala přemluvit ještě Ríšu(on sice tvrdí, že chtěl jít sám od sebe, ale podle mě na tom hlavní zásluhu mám já). Nakonec jsme šli já, Ríša, Láďa a Brčko. Vyráželi jsme o trochu později, než jsme chtěli, a tak jsme nestihli autobus, který jsme měli naplánovaný. Naštěstí jsme stihli vlak, kterým jsme jeli do Aše. Po vystoupení z vlaku jsme bohužel zjistili, že tady nikde blízko není sjezdovka. Tak jsme se šli zeptat do benzínky, jestli náhodou neví, kde přesně je sjezdovka. Pán nám nebyl schopen říci, kde je. Posléze jsme se po dlouhé cestě dostali na sjezdovku. Zdála se docela malá, ale řekli jsme si, že nám bu-de muset stačit. Tak jsme jezdili zhruba hodinu a půl. Potom jsme si dali přestávku se smažákama a klobásou. Po obědě se nám podařilo přemluvit Láďu, aby půjčil Ríšovi snowboard. Ríša si to tam pak docela dával(stál na tom poprvé). Dokonce se nám podařilo ještě přemluvit vlekaře, aby nechali vlek ještě chvíli puštěný, protože jsme chtěli jet nahoru, odkud jsme měli naplánovanou cestu k nádraží. Vše jsme naštěstí stihli v pohodě a dorazili jsme včas do chaty. Tam jsme se tak hodinu flákali a nic moc nedělali, protože někteří šli nakoupit petardy. Anička se nás snažila přemluvit na hru Palerma, kterou jsme nakonec hráli. Mafie(já, Bajt a Brčko) samozřejmě zvítězila. Má-lem jsme kvůli tomu zmeškali Nový rok. Všechno jsme nakonec stihli a Nový rok pěkně oslavili.

Neděle | LLSM + Kulan

Pyrotechnická skupina hned po přípitku vyrazila ven prověřit možnosti svých trhavin, následována ostatními zvědavci, čili všemi. Aspoň hodinu jsme odpalovali rachejtle a petardy, váleli holky ve sněhu a prali se s Bilbem. Když už se všichni cítili aspoň napůl promočení, vrátili jsme se zpět do chalupy. Tam jsme se chvíli hádali co budeme dělat a nakonec opět zvítězilo Palermo. Velmi brzy jsme poznali, jak to bylo chybné rozhodnutí. Ukázalo se, že někteří hráči, jako třeba mafiáni Bajt s Řehtačkou jsou absolutně neschopní a že pokud člověk nezabije Řehtačku během prvního kola, šeredně na to doplatí. Ať už je mafián s Řehtačkou nebo ne… Sice jsme Řehtačku s Bajtem nakonec zabili, ale to neznamená, že bychom tuto hru vyhráli. Psychická újma na zdraví čestných občanů byla tak vysoká, že jsme museli ihned dát ještě jednu hru, kde jsme Řehtačku zabili hned v prvním kole. Všichni jsme v této hře věděli, kdo je mafián, ale prostě museli zabít mě, no prostě hrůza. Spát jsme šli někdy kolem půl šesté ráno, všichni silně zdeprimovaní…

Ráno před polednem jsme hrotili vstávání, protože celá základna působila dojmem, že úklid se nemůže stihnout rychleji než za 3 hodiny. Naštěstí to nakonec tak hrozné nebylo, takže jsme si ještě stihli zahrát Bang! Ten stál za to, hráli jsme ho v devíti lidech a odpadlík Kulan nakonec přižil skoro samotný.. ale nakonec to bohužel stejně nevyšlo. Potom jsme se podívali na daťák a zjistili jsme, že jsme zkrátili život lampě o 30 hodin. Pak jsme ještě chvíli odpočívali a nicnedělali, pomalu douklidili naložili si na sebe batohy, lyže, běžky a podobné přívěsky, rozdělili jsme si nějaké zbytkové jídlo a odebrali se na vlak. Času jsme sice moc neměli, ale pořádně jsme si to neuvědomovali a tak někteří málem nestihnuli nastoupit. Ale hlavně vše v klidu a nehrotit. Cesta vlakem byla docela bez událostí hodných zápisu.

[ akce Zimní silvestrovský lyžařský tábor 2005/06 | publikováno 25. 4. 2006 ]