kronika 2005  

  26.–30. 10. 2005   |   Podzimky   |   různí autoři

Čtvrtek | Piko

Ráno jsme se nasnídali a vyčistili si zuby a šli dělat vlajky, jména vesnic, luky a šípy. Potom skupina bampes šla střílet pytlíky s barvami: červená, žlutá, modrá, zelená. Šla skupina tauři (my) střílet pytlíky. Pak byl první úkol: závod s římským poslem. Vyhráli jsme. Druhý úkol: mouchy a odpadky. Výhra podruhé. Oběd. Po obědě byl třetí úkol: běh proti řece se zavázanýma očima. Čtvrtý úkol: Amazonky, pás a jablko. Večeře. Schovka. Jdeme spát. Pokračování příště.

Pátek | Piko

Tento den začal podstatně dřív než bych si přál a to sice někdy před sedmou hodinou ranní, abychom stihli vlak. Asi po dvou stanicích se od nás odpoutal Láďa s úmyslem jet do Prahy a pak asi ještě někam připravovat Gemini. My jsme vystoupili o několik dalších stanic dál za účelem najít horského kmeta, abychom splnily další z úkolů, jež nám zadali Římané. Po několika kilometrech se nás zvědaví vůdcové výpravy zeptali, co bychom v tuhle chvíli nejvíc postrádali. Názory byli všelijaké od šípku přes pití a mikin až po boty. Po dalším dlouhém trmácení jsme konečně našli horského kmeta. Jeho otázka byla velmi zákeřná a to sice:Kolik banánů je na krabici od banánů??? Samozřejmě tam nebyl ani jeden jelikož to byli chuquity… Pak si příliš nevybavuji, co přesně jsme dělali kromě toho, že jsme směřovali zase do chaty. Ale co si pamatuji, bylo to, že jsme potkali sličné sirény. Sirény po nás chtěli, abychom jim odevzdali to, co nám je nejdražší, jinak že nás nepustí. Takže jsme všichni odevzdali naše nejdražší věci. Taky se od nás chvíli před tím odpoutali Matěj a Ondra… Na první přestávce nás však úspěšně dohnali a Matějovi nějak ztěžkl batoh. Začal tedy nadávat Ondrovi, co v tom vláčí za krámy a k našemu překvapení vytáhl naše nejdražší věci…J Následně jsme dorazili do chaloupky, kde na nás kromě večeře čekali taky Bětka, Anička, Frog, Kája a Zub… Následoval večer plný volné zábavy…

Sobota | Adéla

Ráno jsme se vzbudili sami. Protože jsme dělali velkej bordel, přišel nás Ondra vzbudit oficiálně. Když jsme sešli dolů byla snídaně. Pak k nám přišel říman a oznámil nám další úkol. Měli jsme najít Amazonky a vzít jim posvátné jablko a zlatý pás královny. Bampes dorazili na místo první a mi až hodně dlouho po nich. Tam jsme si všichni navázali okolo ruky fáborky a tradá na Amazonky. Na místě jsme se ještě dozvěděli, že jabko můžou Amazonkám šlohnout jenom ti, co spí v pokoji menších. Amazonky se dali na chvíli utěsnit když jsme jim utrhli ocas. A začala malá bitvička. Nejdřív jsme šli srovnaně, ale pak nám druidové řekli, že takle choděj jen římani a tak sme se rozpustili. Každou chvíli běžel chuchvalec našich lidí za druidama, aby nám navázali novej fáborek. S oživováním byla větší práce u naší stary. Amazonky vedly na celé čáře. Pak na nás začali druidi ječet, aby nás šlo víc na jednoho a skóre se pomaličku začalo vyrovnávat. Už nevim jak to bylo, ale nejspíš někdo zařval:,,Vidim jabko.“ „A kde?“ ptali se ostatní. ,,Na stromě.“ zněla odpověď. Mě strhli fáborek, takže nevim co se tam dělo, ale když sem šla zpátky, Adam už běžel kolem mě a řval:,,Mám jabko“. Pak se na scéně objevila královna. Do dvou minut bylo po ní. Vojta vzal opasek, hodil ho přes potok a vrátil se do boje. Já vzala pásek a šoupla sem ho druidovi. Úkol byl splněn. Pak jsme šli na oběd. Po obědě jsme se trochu flákali a pak nám dali další úkol. Měli jsme postavit domečky pro otroky. Když jsme chtěli začít stavět přišel na nás říman a chtěl po nás stavební povolení. Řekli jsme mu, že žádný nemáme, tak nám řek, abychom šli s ním. Dovedl nás do ,,KATASTRÁLNÍHO ÚŘADU“. Tam jsme postupně chodili po přepážkách, takže to vypadala asi takhle: Musíte pro mě získat formulář 2 R. To musíte k přepážce XXX. atd atd atd.Na konci jsme dostali povolení jako všichni dohromady. Každá vesnice měla povolení jen na pět domečků. Tak jsme začali stavět. Když jsme to měli hotový, přišli římani. Další úkol splněn. Večer nastala všemi oblíbená zkouška. Měli jsme sníst co nejvíc ovesný kaše (hnus už vod pohledu). Při tomhle úkolu se mi zdálo, že se všichni pozvracíme (u sebe se tomu ani nedivím. Když sníte deset talířků, poznáte jaký to je když jste přežraný.). Po úkolu si šla menšina lehnout (až na většinu která si v obýváku četla čtyřlístky.). Když dorazili i ostatní do pokoje větších přinesli sebou spoustu časáků. Leželi jsme ve spacácích a četli jsme nahlas. Vypadalo to asi takhle:,,Je mi divně. COŽE!!!!!!! Hodný malí.atd,atd.“ Když jsme zhasli, povídali jsme o tom, co bysme dělali kdybychom měli továrnu na KOFOLU! Pak jsme trochu usnuli a spali asi dvě hodiny .Vzbudili nás po dvou hodinách.

Neděle | Zuzka

Když nás tedy o půlnoci vzbudili, začali jsme se pomalu oblékat a sešli jsme si dolů sednout ke krbu, kde bylo z celého domu nejtepleji. Pak nám hodná Parádnice přinesla čaj. Ondra nám řekl, že jedenáctý úkol je jít ve tmě do lesa. Jako první šla Mája, potom Péťa a postupně jsme se do lesa dostali všichni mimo Standy, kterému bylo po naší výborné večeři údajně špatně. Vrátili jsme se do chaty a zalezli jsme si všichni do spacáků. Ráno nám Informus pověděl, že poslední úkol bude zvítězit ve fotbale proti římskému družstvu legionářů. Tak jsme hned vydali hrát a lehce jsme je porazili 9:6. Byli jsme rádi, že jsme všechny úkoly splnili a vrátili jsme se do chaty. Naobědvali jsme se a pak nás svolal náš druid Šťepánix na vyhlášení výsledků. Protože jsme si říkali, že úkoly dopadly skvěle, rychle jsme se tam seběhli. Přišel Informus s výsledkovou listinou, ale i s úsměvem na tváři. Ukázalo se, že jsme úkoly nesplnili - každá vesnice měla udělat 12 úkolů, ale udělala jich jen 11, protože byl jen jeden pás Amazonek a jedno zlaté jablko Hesperidek, a ty jsme si přeci spravedlivě rozdělili. Jak ale tento problém vyřešit? Mája naštěstí věděla řešení - spojit se v jednu velkou vesnici a tím bychom měli všechny úkoly! Ještě jsme rychle vymysleli jméno vesnice, Bauři, a oznámili jsme římským pánům, že do římské říše nepůjdeme. Pak byla taneční slavnost, (asi tak 10-15 minut) po které jsme si všichni sedli na lavičky a tam jsme si říkali, co se nám na výpravě líbilo a nelíbilo. Také nás velcí skauti informovali o dalších různých věcech. Pak jsme si vzali batohy, šli jsme na zastávku. A zase jsme se vrátili, protože jsme si zapomněli pití. Potom jsme kráčeli zpět na zastávku, tam jsme nasedli na vlak a jeli jsme domů do Prahy, kde na některé čekali rodiče. Rychle jsme udělali Ondrovi radost kroužkem a rozešli jsme se.

[ akce Středisková podzimní výprava | publikováno 25. 4. 2006 ]