Junák – český skaut, středisko Hiawatha Praha |
|||||||||||||||||||||||||
[ úvod | akce | kronika | pro rodiče | oddíly ] | |||||||||||||||||||||||||
Postavme školu v Africe Sbírka proběhne v roce 2013 už podesáté a staví se 14. škola! Děkujeme. |
kronika 200515.–18. 9. 2005 | Racziro_2005 | Kulan, TóňaČtvrtek | KulanZačátkem září jsem se dozvěděl, že se bude konat akce pro rovery kdesi v jižních Čechách a že to bude zajímavé a poté co mě začali někteří lidi přemlouvat, ať jedu taky, tak jsem začal přemlouvat i já další lidi od nás. Přemlouvání bylo nelehké, ale byl jsem důsledný a trpělivý a tak se nakonec stalo, že jsme jeli kromě jiných já, Kaski, Tonda a Řehtačka. Akce začínala již v pátek, tak jsme se omluvili z páteční školy a s Kaskim a Řehtačkou jsme ve čtvrtek odpoledne vyrazili autobusem směrem na jih. V Písku jsme bohužel o asi pět minut nestihnuli autobus a po chvíli váhání jsme se rozhodli pro jiný potupný způsob dopravy. Těsně než jsme dorazili na místo konání, se nám podařilo si cestu ve tmě trošku prodloužit zkratkou přes lesíky, což někteří těžce snášeli. Každopádně jsme se ale nakonec dostali tam kam jsme měli, což byla tábořiště s několika stany účastníků, kuchyňkou a s pár většími stany, v jednom z nich byla čajovna. Seznámili jsme se s organizátor a účastníky, zjistil jsem, že skoro úplně všichni jsou z Tábora a okolí a že jsme tam jediní Pražáci, ale že to nevadí. Překvapilo mě, kolik lidí jsem tam znal z dřívějška (hlavně z Prutů). Každopádně se toho ve čtvrtek večer moc nestihnulo, zašli jsme do čajovny, ale brzy jsme se odebrali do stanu a usnuli. Pátek | KulanRáno byl budíček nemilosrdně již někdy po osmé a začal pekelnou seznamovací hrou, kdy se všichni převalovali přes všechny a představovali se navzájem. Potom byla snídaně a pak dopolední blok programů. Program byl příjemný, protože se každý mohl dobrovolně napsat na jakoukoliv volnou aktivitu, která zrovna byla nabídnuta. A nebylo jich málo, mohli jsme jít na vysoké lanové lávky, na bojová umění, na teambuildingové hrátky, netradiční golf, střílení a mnoho dalšího, na co si už nevzpomenu. Vzpomínám si, že jsem se vydal na vysoké lanové lávky, což byla série různých druhů mostků a lávek uvázaných z lan a aby to nebylo málo, tak byly asi tak 7 metrů vysoko, což tomu dodalo nový rozměr. Na konci byla pěkná lanovka dolů, což byla správná odměna pro ty, co to celé zvládli. Potom jsem šel na bojová umění, kde jsem se dozvěděl něco o trochu agresivnější formě sebeobrany – kickboxu. Také jsme dostali pěkná modrá trička s logem raCZira. Bohužel pak začalo pršet a bylo celkem nepěkně i po zbytek dne, takže jsme si alespoň trochu zastříleli ze vzduchovek. Po ve-čeři byl ještě zábavný večer se zpěvem a kytarou, ale vypadalo to, že jihočeští skauti znají písničky, které my neznáme a obráceně. Alespoň že byl zpěv doplňován různými pohybovými hříčkami, hlavně proto, abychom nezmrzli. Večer pak přijel Tonda, tak jsme mu s Kaskim ukázali vzduchovky, z čehož měl nesmírnou radost. Nakonec jsme se všichni nacpali do stanu a spali a spali.. Sobota | TóňaDo růžova vyspaní a s plnými „nacky“ jsme se pustili do dalších aktivit, workshopu, her, diskuzí atd. Já jsem hned po ránu skočil do korun stromu, kde jsem překonával různé provazové překážky. Ze země to vypadalo jako hračka, ale až nahoře člověk vidí, že to žádna prča nebude.Kaski běhal někde pode mnou a neustále mě fotil, občas odběhl na teambuilding ke Kulanovi, Řehtačce a Maří, kteří si zde lámaly hlavy nad těžkými úkoly, které jim zadali organizátoři. Ještě před obědem jsme si Já, Kaski, Kulan a Maří šli zastřílet ze vzduchovek. Byly tu vzduchovky obyčejné (lámací), ale i neobyčejné, natahovací. Tyto natahovací vzduchovky mě už od prvního okamžiku okouzlily a nebýt té smůly, že došly broky, určitě by jsme zde vydrželi celý den. O kousek dál bylo stanoviště s luky. Nikdo z nás se nedokázal trefit kromě Máří. Luky byli dobré, ale šípy byly křivé,ale to Máři nezabránilo zasáhnout cíl. Ale po tolika disciplínách, komu by jen nevyhládlo. K obědu nám organizátoři připravili výborný gulášek, nevím co bylo pro vegany a vegetariány, ale určitě si taky pošmákli : ). Odbyla 2 hodina a na scénu se dostavili dlouho očekávané paintbollové pistole a i samotný paintball. My už jsem dávno dopředu věděli o co se jedná a co se od nás očekává, tak už jsme byli v plné výzbroji připraveni jít do akce. Na začátku bylo ještě řečeno pár pravidel a manipulaci se zbrani a mohlo se vyrazit. Rozdělili jsme se do dvou skupin a zahájili boj. No abych pravdu řekl, první kolo jsem si moc nezabojoval. Šli jsme s Kaskim zprava, že je obejdeme a dostaneme zezadu, ještě jsme udělali par fotografií a vyrazili, jenže co čert nechtěl, už tam na nás byli přichystaní a vyletělo na mě jen pár kuliček a už jsem ji dostal do ruky, tím pro mě toto kolo končilo, Kaski měl štěstí větší a bojoval dále. Na mrchoviště, kde se shromaždovali mrtvoly jsme odcházel poněkud sklesle, ale dodal jsem si odvahy, síly a další kola jsem si náramně užil. Škoda, že bylo tak málo času a nás musela vystřídat jiná skupina. Myslím si, že toto je opravdu úžasná hra a musí se líbit snad každému.A kdo ji ještě nehrál, tak ji můžu vřele doporučit. Odpoledne jsme si každý užil po svém, někdo si povídal s kamarády, jiný zas navštívil různé debaty v čajovně, lelkoval, a hlavně se psychicky a fyzicky připravoval na velmi náročnou noční hru. Ještě musím říci, že nás opustil Kaski a Řehtačka, kteří odjeli do Prahy se učit do školy atd.. Kolem osmé hodiny večerní se k našemu tábořišti přibližovala černá limuzína, ve které, jak jsem se dozvěděli, byla paní starostka která nás přijela pozdravit a podiskutovat o skautingu atd. Ale na cestě si na paní starostku počíhali únosci, kteří již zmíněnou osobu unesli. A našim úkolem bylo dostat unesenou zpět. Proto jsme se rozdělili do několika skupin a vydali jsme se různými směry najit nějaké informace, nebo důkazy o paní starostce. Naše skupina (Já, Kulan, Máří) jsme dlouho neotáleli a začali pátrat. Byla to dlouhá a strastiplná cesta, i když zpět jsme se svezli stopem. Naše skupina našla spoustu informací o unesené a pomohla policii při hledaní. Vše nakonec dobře dopadlo, starostka neutrpěla vážná zranění a únosci byli dopadeni. Unaveni jsme padli do svých spacáku a spali a spali. Neděle | TóňaDruhý den jsme si pomalu sbalili všechny své věci, rozloučili se s organizátory Raczira a vydali se na autobus, který nás odvezl až na Smíchovké nádraží, kde jsme se rozloučili z členy Plovoucího kmene a poté jsme se každý odebrali cestou k domovu. [ akce Racziro_2005 | publikováno 25. 4. 2006 ] |
||||||||||||||||||||||||
[ úvod | akce | kronika | pro rodiče | oddíly ] | |||||||||||||||||||||||||
Aktualizováno průběžně vedením. © Laddobar studio 2003–2015 |