kronika 2006  

Pátek
Sešli jsem se v určený čas (18.50) na autobusovém nádraží Holešovice v sestavě: Já, Kaski, Piko a v neposlední řadě také Zebra. Na nástupišti nám Kaski předal důležité informace:
1) Každý jedinec dostane svůj originální číselný kód, který si musí vrýt do paměti a zachovat ho tam do doby našeho příchodu do cíle. Papír s kódy musí být neprodleně na místě podroben destrukci, aby nepadl do rukou nepřátelským silám.
2) Cestou nesmí nikdo zkonzumovat žádné poživatiny. Ani Kofoly ne…
3) Po cestě autobusem máme zaznamenávat počet a jména všech obcí, kterými jsme projeli.
Nastoupili jsme do autobusu. Cesta samotná ubíhala relativně v klidu. Vystoupili jsme v Mělníku a přesunuli se na vlakové nádraží. S předstihem neskutečných tří vteřin jsme stihli vlak do Kaniny! A to ten strojvedoucí měl horu keců, že už chtěl dávno vyjíždět. Nicméně jsme nastoupili a pohodlně se usadili na volná sedadla. Kanina. Vystupovat! No, kdybych prohlásila, že nám počasí přálo, pěkně bych kecala. Zima jak na Sibiři v době ledové. A to ještě nejmenovaný člen výpravy Kasan dostal nápad, jak si cestu zkrátit. Krosli jsme to tedy přes pomenší pole nebo louku nebo co to vlastně bylo, kde ležela zhruba padesáticentimetrová vrstva sněhu (další den jsme zjistili, že jsme si to nezkrátili ani trochu). Sotva jsme dosáhli cíle, čekala již na nás krásně vytopená chaloupka a Kuták. Vyhodili jsme si věci nahoře v podkroví a sešli dolů do obýváku. Chvíli se něco řešilo a poté jsme přešli ke společenským hrám. Například elitní hra se sirkami a kostkami, či pochybné člověče, nezlob se! Pro bezpečnost čtenářů ani jednu z nich nepopíšu. Ani radši nenapíšu, co museli za trest učinit prohravší, jelikož poté by starostliví rodiče odmítali pouštět své drahé ratolesti na víkendové výpravy. Já osobně šla spát poměrně brzo, takže nevím, co se dělo dále do půlnoci, ale nějaká dobrá duše to jistě zmíní za mě…
Andílek

Sobota
Den pro mě začal už brzo ráno, kdy jsme s Rastou naskočili na kola a jeli koupit něco ke snídani. Mno popravdě toho v místní sámošce moc neměli, ale co se dalo dělat, vzali jsme co se dalo a jeli zpátky do tepla kulanovy chaloupky. Tam jsme se nadlábli, teple oblékli a vydali se na celodenní výlet.
Cesta nás dovedla do blízké vesnice (městečka) Mšeno. Kde jsem doplnili zásoby Kofoly a pokračovali dále v cestě. Nepochopitelně se od nás odtrhl Bajt, který se vrátil zpět do chaloupky. Moc jsme toho neušli, po pár metrech od Mšena začala ohromná koulovací bitva na místě nazvaném Náckova rokle. Poté jsme taky vymysleli príma hru, nedovedu to přesně popsat, ale účelem této hry bylo střílet po jednom z nás sněhovými koulemi, který stál u popravčí zdi, moc se nám to líbilo :-D, ale čas plynul jako voda a my se museli pokračovat dál.
Cesta nás dovedla k místu, které přesně nevím jak se jmenuje, ale zvláštní bylo tím, ze zde během 30. leté války Švédové vykopali do pískovcové skály cestu, kde jsme si taky pěkně zakoulovali, poblíž byli také pískovcové skalní útvary Žába a Obří hlava.O pár metrů dál jsme se ještě zastavili u Pokliček, což byly další skalní útvary  vzniklé erozí různých druhů hornin.
Začalo se stmívat, nohy začali bolet, hlad stále sílil a touha po teplém spacáku nás dotáhly až domů, kde na nás čekal Bajt (mno čekal, trošku si zdřímnul). Měli jsme všechno promočené, neboť po cestě nám i trošku sprchlo, takže jsme zaplnily všechny kamna, kamínka atd.
Co se týče večere, té se ujmuly ženský (Zebra, Andílek), byly to těstovinky s tomatovou omáčkou a kukuřicí, musím uznat, že to nebylo špatné, ale špatné bylo ráno umývat všechno to nadobí. Po večeři jsme zapařili ještě nějaké hazardní hry o sirky atd. Hráli jsme hry i na úkoly. Já s bajtem jsem třeba „vyhrál“ krajíc chleba namočený v octu, Kulan s Kaskim umýt nádobí a mnoho dalších. Byli jsme utahaní z cesty, takže u těchto her jsme dlouho nepobyli a šli na kutě celkem brzy.
Tóňa

Neděle
Ráno nám všem měl Tonda donést snídani až do postele, ale bohužel měli v obchodě zavřeno, tak jsem teda vstali a šli uklízet chaloupku. Šlo nám to celkem rychle, až na mytí nádobí, jelikož byla zima a netekla voda, museli ho Kaski s Kulanem mýt venku ve sněhu, což bylo dost strašný. Myli ho asi hodinu, ale stejně to všechno nestihli a vzali nějaké do Prahy.
Nakonec když jsme všechno uklidili a umyli(skoro všechno), tak jsme vyrazili na vlak. Cesta byla nejhorší, jakou jsem kdy šla, poněvadž byla strašná zima a foukal studený vítr. Když jsme všichni úplně zmrzlí dorazili na zastávku, zjistili jsme, že má vlak jet zhruba za dvacet minut, což pro nás znamenalo naprosté utrpení v této zimě. Naštěstí jsme se dočkali vlaku. Celí zmrzlí jsme si ve vlaku začali sundavat boty a dávali je na topení, ať se aspoň trochu zahřejí. Když jsme přestoupili, tak nám už naštěstí zima nebyla a jeli jsme domů. Dojeli jsme na Hlavní nádraží, rozloučili se a rozešli se po domovech.
Zebra