kronika 2005  

  8.–10. 4. 2005   |   Čekatelský kurs + zkoušky   |   Řehtačka, Ondra

kurs | Řehtačka

Sraz jsme měli v pátek 8. 4. na Masarykově nádraží. Bylo zde kolem 30-ti lidí z různých středisek. Z toho našeho se tam sešli: Matěj, LLSM, Ondra a já. Vlakem jsme dojeli do Nymburka, kde se nacházela skautská stanice. Byli jsme seznámeni s tím, jak to chodí a kde se můžeme ubytovat. Už nikdo neváhal ani chvíli a rychle jsme se vydali obléhat pokoje. Po tom všem nás čekaly seznamovací hry a rozdělení do skupin. Ty měly smysl asi takovýto. Večer se odehrála velká hra. Běhali jsme po městě, a abychom jsme měli ztížené podmínky, tak docela nemálo pršelo. Úkolem skupin bylo zjistit nejrůznější informace na cizím území a uhájit svoje území před výpady znepřátelených skupin. Už si ani nepamatuju, kdo vyhrál. Ale po uplynutí časového limitu se moje skupina sešla jako první. A tak jsme společně vyrazili, celí promočení, do stanice, kde jsme strávili celý víkend. Když dorazili ostatní, dozvěděli jsme se ještě pár zajímavých informací o tom, co a jak bude probíhat. Zkrátka, ve skupinách jsme měli strávit celý víkend na všech akcích, které se měly dít. A pak už rychle do spacáků a spát, někteří (skoro všichni) si ještě na pokojích povídali až do pozdní noci.

Ráno bylo kritické. Vstávalo se časně a ještě k tomu byla rozcvička se Šípkem a Slávkem. Když nás propustili byla snídaně. Něco na způsob švédských stolů. Po načerpání nové energie, jsme se vydali na první blok přednášek, kde jsme tuto energii rychle ztratili. Bloky učiva byly rozděleny na skupiny. V jednom bloku byly 3 přednášky, až na večerní bloky. Tam byly přednášky 4. Každá přednáška trvala kolem 45 minut. Zkrátka trápili nás skoro celý den, ale nějaké ty krátké pauzy na jídlo, nějaké ty hry a odpočinek se našly. Dohromady by se to dalo sečíst na 1. 30 minut ze dne. Což bylo docela dobrý. Přednášky a přednášející: Zdravověda – Lev a Kořen, Bezpečnost – Martin a Slávek, Skautská historie – Šípek, Pedagogika – Rybča, Hospodaření – Martin číslo 2, Organizace a právo – Marka, Metodika – Bilbo. V neděli 10. 4. jsme měli posledních pár bloků a posledních pár her. Jedna z těch pár her byla na způsob 1 proti 100, až na to, že to byl 1 proti 34, cenou pro vítěze byla čokoláda. A za to se vyplácí bojovat. Jediné co nás po téhle hře ještě čekalo bylo uklízení a balení. A když už jsme měli i to hotové, tak jsme se vydali směr nádraží. Udělali jsme pá pá Nymburku a v Praze se rozešli.

zkoušky | Řehtačka

Osudného dne 23. 4. jsme měli zkoušky z toho, co jsme se údajně naučili. Bylo to někde na Lužinách v domě dětí a mládeže, ale protože jsem nevěděla, kde přesně to je a LLSM taky ne, tak jsme se rozhodli dát si sraz. No a kdo by to byl čekal, potkali jsme i Bilba. Cesta tam byla tedy pojištěna. Ale uplatit se mi ho nepovedlo :-(. Když se dostavili všichni, tak nás seznámili s tím co se bude dít. V těch už starých skupinách jsme chodili do zkouškových místností a snažili se vzpomenout na to, co v hlavě nikdy nebylo. Nebylo to zlé, až na hospodaření, to nebyla procházka růžovou zahradou. Ale i to se zvládlo. Protože jsme s Ondrou a LLSM potřebovali dojet na výpravu za světluškami a vlčaty, tak jsme pospíchali a nechali se zkoušet předem. A kdo jiný by nás mohl zkoušet než naši přednášející. Když se zvládlo i to, tak proběhlo vyhlášení našich úspěchů, ale i neúspěchů. Některým lidem se nějaké předměty nepovedly, ale celá Hiawatha to zvládla!!! Což je úspěch. No, a protože jsme měli už všechno za sebou (ne všichni na tom byli tak dobře jako my), tak jsme se s klukama vydali na cestu do Písku, ale to už je jiná kapitola.

pátek 8. 4. 2005 | Ondra

Když jsme s Matějem přišli na Masarykovo nádraží, kde byl sraz na Čekatelský kurs Prahy 5, postávalo zde již hodně lidí. Z našeho střediska tady byli pouze Mlč, Los, Řehtačka a Lord. Později ještě přijel Sob. Také jsme zde potkali několik lidí z Roverského víkendu (třeba Mravence a Rychlíka). Na nádraží jsme ještě chvíli čekali, než přijde Láďa, a pak nasedli do vlaku a odjeli do Nymburku. Z nádraží jsme se vydali na skautskou základnu Tortuga. Zde jsme si naskládali baťohy do pokojů v druhém patře a šli do haly, kde jsme byli stručně seznámeni s průběhem kurzu. Poté nás Láďa a asi Šípek zasypali hromadou opravdu skvělých seznamovacích her. Ale ať už byly jakékoliv, po jejich skončení jsme byli rozděleni do tří skupinek, což se nám mělo po celý kurs náramně hodit. Nám byla přiřknuta zelená barva, ostatním modrá a červená.

Samozřejmě jsme pokračovali další hrou, protože taková vytvořená skupinka, to se nemůže nechat jen tak. Nebyla však seznamovací, nýbrž běhavo-akčně noční a ještě navíc ve městě. Každá skupinka měla přidělenu jednu část města a dostávala za úkol zjistit informace o zbylých dvou. Na cizím území byl však člověk velmi zranitelný, neboť jej obyvatelé této části mohli chytit, legitimovat, odevzdaný průkaz mu zabavit a dotyčného chudáka ještě poslat do vězení. Tuto hru jsme hráli asi do desíti hodin, pak jsme se jsme se raději odebrali zpět na základnu, aby si snad někdo nestěžoval, že rušíme zákonem předepsaný noční klid. Na základně se vyhlásili výsledky soutěže (vyhráli Zelení :) a pak jsme si mohli dělat, co jsme jenom chtěli. Třeba spát. Anebo cokoli jiného.

sobota 9. 4. 2005 | Ondra

Ráno jsme se nasnídali a taky vstali, zasmáli se, tedy vlastně dlouho smáli. Když jsme se však dozvěděli, co nás čeká, hned nás přešel smích, bylo po něm veta, jen křeč nám tuhla na lících. Inu, deset hodin učení, zápisků svých luštěni, nešťastného kňučení, veselých krav bučení, dlouhých luků lučení, medvědovo mručení, v žaludku však kručení ne a úsměv rychle pomine. Nad tím se mnohému srdce jankovitě rozbouchalo, či náhle přestalo mu bít. Aj, není to věru málo, to člověku rychle zmizí pokerový (čti: [pokerový], jinak nevyjde rytmus) klid. Opravdu, řeč prostou mi snad uvěříte, před námi, na pěšince k večeru vyrazilo bujné křoví a v něm se usídlili loupežníci a strašidla. Podivné trnité rostliny se jmény jako Metodika, Zdravověda či Hospodaření, mámivé sestry bosorky Psychologie a Pedagogika, dva drzí, krutí loupežníci zvaní Organizace a Právo a také Myšlenkové základy skautingu. Jen občas měkce příjemný, zelený pokryv Bezpečnosti, Oběda, Večeře a Svačiny, nebo Nastěnkou vyhlášený oddechový čas.

Však loupežníky jsme se prosekali, rostliny porazili a bosorky pokousali. Myšlenkové základy jsme jen rychle odstrčili a pádili kvapně pryč, až se nám chodidel kouřilo a stehna slabě doutnala.

Pak nám strýček Večer přišel na pomoc a chvilku po něm i hodná teta Noc. Do díla se dali a jezdili jsme rallye (čti [ralí], ať se to rýmuje :) a zas cítil jsem se jako malý, když v náručí nás objímali a říkali nám tiše halí (ten zbytek už neříkali) zatímco jsme usínali. A usnuli a spali.

neděle 10. 4. 2005 | Ondra

V sobotu nám zbývalo postřílet žaludem oba loupežníky odtrnit zdravovědu a ještě se utkat s nějakými dalšími, které si už nepamatuji, ale jistě nám to nedalo moc práce. Posíleni Spánkem a Snídaní vykutáleli a vyhopsali jsme se vpřed a v zteč a dosáhli slavného vítězství. Tedy vlastně mírové dohody s malým dodatkem, že o pravém, slávovavříny ověnčeném vítězi se rozhodne za dva týdny v poctivém kavalírském souboji. Sekundanty s sebou. Volbu zbraně jsme rytířsky přenechali soupeřům.

Pak jsme ještě dostali balíček s jídlem na cestu, abychom si neukousli malíček a našli hodnou nevěstu. Rychle pak stihnout vlak, frnk a Praha je tu, za zvuku bubnů a kastanětů.

Dobrou noc, ať vás blechy štípou celou noc a zdají se vám krásné sny, do té doby, než nad Prahou se rozední a začne den, jež bude ještě krásnější.

Autor jesť vegetariaňec

[ akce Čekatelský kurs | publikováno 27. 11. 2005 ]