kronika 2005  

  18.–19. 6. 2005   |   Kapka   |   Víla

Už ani nevím, jak se to stalo, ale dostala jsme za úkol zorganizovat dobročinnou akci Kapka. Věděla jsme o tom asi jen to, že budeme mýt skla aut u čerpacích stanic, za což budeme v ideálním případě dostávat peníze a ty půjdou na transplantaci kostní dřeně.

S organizací jsem nijak nespěchala, protože byla stále spousta času… to mě mohlo stát život, protože by se určitě našli lidé, kteří by byli mou neschopností nepříjemně překvapeni… trička, plakáty, letáky a samolepky jsem zvládla zajistit včas, horší to ovšem bylo s čerpací stanicí. Ta „spousta času“, která byla tak dlouho, se najednou velmi rychle změnila na „hrozně málo času“ a to se v téměř okem nepostřehnutelném okamžiku přeměnilo na „pozdě“. Byl pátek a já stále neměla domluvenou žádnou benzínku. Pomalu jsem se loučila se životem, ale v nejméně očekávané chvíli přišla spásná pomoc od Štaflíka, který mi dal tip na stanici ESSO ve Vršovicích.

Rozradostněna vidinou delšího života, obvolala jsem nespočet lidí od nás ze střediska a lákala jsem je na tuto skvělou akci. Myslela jsem, že má radost nemůže být větší, ale sobotní ráno mne přesvědčilo o opaku… na místo srazu totiž dorazilo šest lidí (sešli jsme se v elitním složení: čestný vegeřák Ondra, ochránce zvířátek Kulan, odvážný krahujec Ríša, obětavá skautka Řehtačka, bratr střediskový Láďa a samozřejmě já), záhy dorazila i Zebra, probojovavší se z domu obklíčeného Kaskim a jeho kamarády.

Dojeli jsme do Vršovic, našli příslušnou čerpací stanici a pustili se do díla. Auta přijížděla jedno za druhým, slunce svítilo, stěrky se míhaly, pěna odstřikovala, pot se z nás jen řinul, peněz přibývalo. Nemohli jsme si přát nic lepšího, když tu náhle (určitě to všichni řidiči udělali záměrně) provoz přestal jako když utne… tak jsme byli donuceni k odpočinku. Část lidí odešla znechucena nicneděláním dříne, ale část neztratila naději a zůstala ve Vršovicích až do šesti hodin.

Přišla noc a s ní i zasloužený odpočinek. Ale jak to bývá, měsíc se přehoupl a místo něj vylezlo na oblohu slunce. A tak jsme nemeškali a znovu se vydali za vznešeným cílem. Tentokrát přijel místo Ládi, Ríši a Zebry Bajt, který se vrhl do práce s takovým nasazením, že i přes svůj handicap (zlomenou pravou ruku) pracoval za tři.

Aut bylo v neděli méně a tak jsme si čas krátili bitkami s čistícími tyčemi. Nicméně jsme svou práci odvedli znamenitě a domů jsme se vrátili se špinavýma tričkama, s plnou kasičkou a s úsměvy na tvářích.

[ akce KAPKA 2005 | publikováno 27. 11. 2005 ]