kronika 2005  

  2.–5. 6. 2005   |   Lužnice   |   Jakub, Bilbo, Piko, Lord Los Sob Mlč

čtvrtek 2. 6. 2005 (den srazu) | Jakub

Na Hlavní nádraží jsme se sešli v počtu 8 lidí, což je tradiční počet, ve kterém středisko Hiawatha zdolává české toky. Původně nás mělo jet mnohem víc, ale někteří zbabělci pár dní před odjezdem odřekli.

Vlak do Veselý jsme nakonec stihli všichni. Po přstupu jsme dorazili do Suchdola nad Lužnicí. Podařilo se nám najít vodní základnu a spojit se s naší půjčovnou, se kterou jsme si domluvili sraz na příští ráno. Po postavení stanů a důkladném seznámením se s místními komáry vyrazila starší část výpravy do Suchdola, abychom se poradili nad mapou, zatímco mladší hlídali stany. Po poradě, během níž Bilbo se Zubem málem vyjedli místního podnikatele jsme se vrátili do kempu a zalehli.

pátek 3. 6. 2005 (den odrazu) | Bilbo

Spal jsem venku, protože bylo hezky, komáři šli spát a v Zubově stanu je místo tak akorát pro dva. Noc byla fajn, jenže komáři ráno vstali dřív než já, tak jsem se snažil schovat hlavu pod stan, ale stejně ze zbytku spánku moc nebylo. Někdy po osmé jsme vstali, posnídali, přinesli si barely, zabalili si do nich a přešli k našim skvostným plavidlům. Po pár chvílích jsme už seděli v našich laminátových kánoích v sestavě já + Piko, Kulan + Los, Anička + Zub, Diego + Lukáš. O pár chvil později jsme zjistili, že Lužnice není až tak líná a lemrácká řeka, jak jsme si mysleli – za námi se ozvalo výrazné šplouchnutí a Zub s Aničkou začli plavat. Řeka se dost drasticky zúžila a začala se klikatit. Podařilo se nám přistát na břehu, abychomna ně počkali – při přistávacím manévru se ale Kulan s Losem nenápadně převrátili. Nějak se jim nedařilo vytáhnout loď na břeh, protože tam byla docela hloubka a nad ní byl strmý svah. Během dvaceti minut kolem ztroskotaly asi další čtyři lodě a Losové konečně vypluli dál. Řeka se klikatila i na dalším úseku, kormidlování bylo docela náročné. Po několika dalších klikatých kilometrech jsme dopluli do Majdalény – kempu, kde jsme si dali oběd. Zároveň jsme se rozhodli, že pojedeme po Nové řece – jednou z ramen Lužnice. Jenže cesta k rozcestí řek nebyla až tak bezbolestná – Anička přebrala kormidlo, takže se se Zubem párkrát obrátili, Los s Kulanem se pro změnu točili dokola, a projížděli všechna rákosí po cestě, my s Pikem jsme měli v rákosech co dělat, abychom přežili. Šťastně jsme dopluli až na rozcestí, kam Zub s Aničkou pro změnu připlavali. Po obhlédnutí terénu jsme odbočili statečně na levou řeku – a posléze jsme zjistili, že je to totální olej. Poté, co jsme unikli jak neřiditelnému Zubovi s Aničkou, tak agresivně se točícímu Losovi s Kulanem, zůstalo před námi bezpočet kilometrů, které jsme časem propádlovali a litovali, že jsme se nedali do vietnamských džunglí Staré řeky. Časem jsme dojeli až k dalšímu jezu, přistáli jsme u břehu. Ptal jsem se v kempu, jestli se to dá někde prohlédnout a případně sjet. „Nó, sjet né – to sjedou jenom frajeři a na to ty nevypadáš,“ řekli mi místní. Mezitím dojeli i ostatní a tak jsme z lodi vyházeli barely, naložili Zuba a vydali se jízdou smrti na protější břeh. Prohlédli jsme si tamější pekelný jez, ale když jsme se vrátili k lodím, všechny byli pryč – Zub odjel s naší a Piko s Kulanem s Jakubovou. Tak jsme tam stáli s Jakubem a Lukášem a pozorovali snahy Zuba a Kulana poslat nám přes řeku prázdnou loď, navázanou na provaze. Když už Kulan stál po pás ve vodě, loď měl navázanou na všechny dostupné provazy plus pádlo, povedlo se mu tak na dvacátý pokus poslat loď tak, že ji Diego chytil tyčí. Šťastně jsme přepluli do kempu, utábořili se a udělali si různé večeře. Za zmínku stojí Zubův ultra-špíz na čtyry buřty. Pak jsme si ještě házeli frisbeem, ale objevila se stáda komárů, tak jsme se přesunuli k občerstvení. Tam byli taky, ale po pár minutách lítého boje šli spát, takže jsme po odvyprávění různých historek o Windowlickerovi a napsání deníku mohli jít spát i my.

sobota 4. 6. 2005 (den věčných cest) | Piko

Ráno jsem vstali sice o dvě hodiny později, než jsme chtěli, ale přeci jen jsme vstali. Po přenesení lodí kolem Bilbem již zmíněného jezu jsme zase nasedli a do kánoí v původní sestavě, jen Zub se zase vyměnil s Aničkou a kormidloval. Bohužel celý den bylo zamračeno a nebylo takové teplo jako v pátek. Řeka ale byla peřejnatá a nebyl to takový totální olej. Po několika kilometrch jsme dorazili k soutoku s Nežárkou a spojili jsme všechny čtyři lodě v dalším totálním oleji. Po takovémto způsobu jsme jeli několik minut (kormidloval Zub a Bilbo) a pak pokračovali zase v individuální jízdě po lodích. Slunce stále ještě nesvítilo. Po přenesení lodí kolem dalšího jezu si chudák Bilbo poprvé namočil boty. Právě po této události začali Kulani a Losi podnikat další výboje proti naší mírumilovné loďce. Avšak úspěšně jsme se ubránili a pokojně pokračovali. Ale za námi se objevili Zub s Aničkou s dalšími útočnými akcemi. Tentokrát jsme se ale neubránili. Záď naší lodi (= Bilbo) při jednom z nájezdů podplul pod větví a ztratil pádlo. V Zubovi se ovšem ozvala lítost a dokonce nám ho vylovil. Po pár dalších kilometrech začalo trochu poprchávat. Když to trochu zesílilo, zajeli jsme pod nějaký strom, který ovšem po pár minutách přestal plnit svojí funkci. Následně jsme vedli debatu, jestli jet dál nebo ne. Avšak po Jakubově argumentu, který zněl asi nějak jako: „Hodnotil bych to jako vytrvalý déšť“ jsme přeci jen opustili strom a vyrazili. Sice hned na začátku byl přes cestu dost zákeřný strom, ale nakonec jsme ho všichni úspěšně podpluli. Zatím se docela hezky rozpršelo a byla dokonce zima. V tomto počasí jsme jeli asi hodinu, když jsme uviděli ceduli Metel – 300 m a Hamr – 3 km, Veselí nad Lužnicí – 12 km. Na Meteli byl další nesjízdný jez, a tak jsme vytáhli lodě a šli se schovat na nějakou verandu. Ale byla tam tak hrozná zima (v tom mokrém oblečení), takže jsme se po další debatě rozhodli vyrazit dál a dál. Následovala cesta do Hamru. Konečně jsme dopluli do Hamru, kde nás na mostě vítali 2 cedule s upoutávkami na 2 hospody. Zaparkovali jsme u břehu, Los šel zjistit, kdy má otevřeno hospoda. Zjistili jsme, že až asi za 25 minut. Tak jsme se rozhodli najít kemp. Bohužel za naším parkovištěm byl další jez. Ale Diego se tentokrát rozhodl zachránit čest naší výpravy a tento jez sjet. Vzal tedy Kulana na prázdnou loď a úspěšně (tzn. bez převrhnutí) jez zdolali. Po zdolání jezu jsme zjistili dvě věci. Za prvé, že kemp je od jezu vzdálen asi 30 m a za druhé, že to není kemp, ale tábořiště.

Takže jsme vzali barely a v mokrém vyrazili do hospody. U hospody jsme se pod nějakým přístřeškem převlékli do suchého. Už při převlékání přijeli první cyklisti na skládačkách se skvělými klaksony. Když jsme byli suší, odebrali jsme se do hospody. Když jsme tam seděli a pili čaj a pivo, doráželi další a další cyklisti na skládačkách. Ne že by byli zrovna tišší. Po chvíli jsme se s Kulanem vydali hledat druhou hospodu s fotbálkem. Když jsme vcházeli dovnitř, ozvali se zevnitř nějací šmoulové nebo něco podobného. Poté jsme se dozvěděli od paní hospodské, že by kvůli nám šla koupit sýr a udělat nám smažáky. Vrátili jsme se, dohodli o na přesunu do druhé hospody a přesunuli jsme se i s našimi barely. V druhé hospodě nás opustila Anička. Snědli jsme si své smažené sýry (Kulanův snědl Bilbo) a několikrát si zahráli fotbálek. Zároveň jsme objevili i nějaké starší číslo Maxima a Světa ženy (to jsou časopisy). Po ukončení všech činností jsme se přesunuli na tábořiště, postavili stany, udělali a snědli večeři, objevili Aniččin zapomenutý svetr a začali sušit věci. Kolem půl desáté Bilbo zjistil že nemá občanku a řidičák a tak se vrátil ještě s Lukášem, Diegem a Zubem do hospody, zatímco Kulan šel na procházku. Chvíli poté, co Bilbo & spol. odešli hledat občanku, se Kulan vrátil. Zalezli jsme do stanu a Kulan nám začal vyprávět horor, který ho při procházce napadl. Bohužel vám nemůžu říct obsah, protože jsem Kulanovi slíbil, že to neřeknu. Takže pokud ho chcete slyšet, musíte si zajít za Kulanem. Pár minut po vyprávění se vrátil zbytek z úspěšného hledání Bilbových dokladů. Ti si následně zalezli do svých stanů a usnuli.

sobota 5. 6. 2005 (den přírazu) | Lord Los Sob Mlč

Ráno jsme nakonec nevstali podle plánu. Kdyby tomu tak bylo, vstali bychom docela časně jeli nejspíš až do Soběslavi. Takhle jsme vstali asi kolem deváté, pomalu a klidně se nasnídali, pobavili, sbalili, zaplatili správci za tábořiště (neměl osm Kč na vrácení, tak nám místo toho dal osm rohlíků) a vydali na asi osm kilometrů dlouhou štreku. Bohužel opět výrazná část cesty byl zase olej, takže nebylo moc co dělat. Podařilo se nám s Kulanem několik zdařilých útoků na loď Ládi s Pikem, které ještě potom překvapil Zub, který sám na lodi měl loď dost přetíženou na záď a tak na Bilba s Pikem najel asi půlkou své loďe, což Pika s Bilbem absolutně konsternovalo. Přenesli jsme loďe přes dva jezy a už jsme byli ve Veselý nad Lužnicí, našem dnešním cíli. Ještě jsme se s Kulanem pokusili napadnout Bilba a smetli Zuba do kraje. Musím bohužel dodat, že u břehu Bilbo mě, Kulana i celou naší loď potopil, což jsme nečekali od takovýho Pepsáka Maxima, jako je on. Takže jsme ještě na konci museli loď nejdříve vylít a zachránit své moknoucí věci. Akorát když jsme lodě vyklidili a barely vybalili, přijelo si pro své lodě auto ze Suchdola, které nám také přivezlo batohy. Pak jsme už jen asi 45 minut sušili věci, přebalili do batohů, došli na nádraží a jeli do Prahy. Cestou se nic moc nedělo, Kulan se učil se zavřenýma očima, Bilbo spal, já taky, Lukáš a Piko čučeli z okénka, Jakub se učil a Zub dělal už nevím co. Takže jsme klidně dorazili do Prahy, kde jsme se rozešli domů sušit…

[ akce Voda | publikováno 27. 11. 2005 ]