kronika 2005  

  20.–22. 5. 2005   |   Bitva Pěti Armád – BPA   |   sgt. Slimmer

pátek 20. 5. 2005 | sgt. Slimmer

Když jsem přicházel na Hlavní nádraží, už mi bylo jasné, že letošní bitva bude opravdu velká. V celé hale se to hemžilo desítkami lidí s baťohy ověšenýma zbraněmi. V tom zmatku jsem našel naše místo srazu a už všichni společně (Kobry a Glaurung) nasedli do zvláštního vlaku určeném pro účastníky bitvy.

Letošní BPA se opět konala nedaleko Doks s výhledem na Bezděz. Na tuto bitvu bylo přihlášeno rekordních 1000 lidí a tábořiště připomínalo menší městečko. Po příchodu na místo následovala běžná rutina – utábořit se, zaregistrovat se a hurá na kontrolu zbraní. Po nekonečných frontách jsme se konečně uložili ke spánku a nechali si zdát o zítřejší slávě na bitevním poli.

sobota 21. 5. 2005 | sgt. Slimmer

Ráno jsme se vzbudili dost pozdě a všude kolem nás si už všichni navlíkali zbroje, pomalovávali se válečným malováním a někteří nedočkavci už zkoušeli své zbraně na ostatních. Když i mi jsme se připravili, byl vyhlášen zahajující nástup. Všechny vojska se seřadila na louce. Na jedné straně černí vrrci a dva kmeny skřetů v rudém, a na straně druhé zelení a vousatí trpaslíci, modří lidé, kteří napochodovali za zvuku bubnů (měli svého bubeníka), a bílí elfové, za které jsme my, Kobry, jeli.

Tradičně se přečetl úryvek z Hobita, řeklo se, co se smí a co ne, z řad padlo pár urážek na znepřátelenou stranu a jednotlivá vojska odešla do svých měst.

Bitva byla zahájena. Náš král Samuel, geniální vojevůdce, jak se později ukázalo, na nic nečekal a oklikou jsme se vrhli na skřetí města. Plán to byl dobrý a jelikož jsme nepotkali téměř žádný odpor všechny města jsme slavně za pochodu dobyli.

Poté jsme se vrátili do našeho města a velitelé plánovali další krok. Ten byl následující, spojili jsme síly se spojenci a vydali se na černá města…

Nepřátelští generálové asi používali stejnou strategii, protože jsme odtáhli, dobyli jejich všechna města, ve kterých nikdo nebyl, vrátili se, abychom našli naše města dobytá a mohli si je prázdná dobýt zpátky. Toto se dá říct jak z pohledu skřetího krále tak i z pohledu třeba krále elfího. Jestli vám to pomůže, tak jsem vytvořil nákres bitevního pole při postupu vojsk.

Černá jsou dobro a šedá zlo. Čtverce jsou města.

Zkrátka z toho vyplývá, že se hlavní síly za celý den nepotkaly. Samozřejmě, že se bojovalo celý den, vyhrávalo se, prohrávalo se, plnily se speciální úkoly, za které bylo možné získat určité výhody. Vydobýt si slávu šlo na každém rohu.

Pak, myslím okolo páté, skončila první část bojových operací. Všichni se vrátili do tábořiště a oddávali se zaslouženému odpočinku, nebo sledovali zápasy v aréně. Ta byla otevřena pro zájemce, kteří ještě neměli dost.

Na místě fungovalo několik polních hospod. Pak se jen dlouho do noci slavily statečné činy a pak se šlo spát.

neděle 22. 5. 2005 | sgt. Slimmer

Nastal poslední den bitvy. Ten byl o poznání dynamičtější než předchozí. Hned ráno se semlela jedna z největších bitev. Spojili jsme síly a velitelé nás odvedli na blízký hřeben, tam jsme se začali různě přeskupovat a chvílemi to připomínalo pořadové cvičení. My, elfové, jsme na levém křídle pořád lítali k hlavní řadě a pak zas na bok, protože nebylo jasné jestli jeden skřetí kmen nezaútočí ze strany. Nakonec ze strany nikdo nešel a mi se tak všichni svorně vrhli s rozběhem dolů z hřebene na neuspořádanou skřetí a vrrčí armádu. Tam jsem měl tu čest s jedním skřetím králem, ale nakonec mi utekl. A stejně tak i po dlouhé řeži se obrátili na útěk i zbytky armády zla. Jedno malé vítězství, ale rozhodně ne vyhraná válka. Samozřejmě ne všechny bitvy byly pro nás stejně úspěšné. Například nás jednou doslova rozprášili, když jsme před nimi měli bránit jedno posvátné místo.

Dnes se bojovalo jen dopoledne. A po ukončení operací v terénu se chystala poslední veliká závěrečná bitva na louce. Ta samozřejmě byla tou největší a nejlepší řadovou bitvou.

Vytvořili jsme řady a čekali na rozkazy svých velitelů, kteří se právě radili s králi.

Vzduchem lítaly posměšné nadávky (samozřejmě ne přímo urážející, je to jen hra :-). Konečně nadešla chvíle útoku. Rozkaz zněl: „Ani krok z místa. Rameno na rameno, štíty před sebe, zapřít paty do země.” Řada se naježila hroty napřažených mečů, nad hlavami připravené sekyry. Černá řada se rozpohybovala proti nám. Lučištníci vypustili šípy. A pak srážka. Pak už bylo na každém, jak si při boji vedl. Linie se začala deformovat a černí začali pomalu ustupovat. Pak najednou trpaslíci provedli obchvat a naběhli černým do zad. Jejich lajna se rozpadla a v tu chvíli už bylo téměř rozhodnuto. Teď jsme už jen doráželi zbytky vzdorujících nepřátel. A pak. Vítězství!

Vyhráli jsme konečnou bitvu, do které jsme získávali výhody celý předešlý den. To znamenalo vítězství na celé Bitvě pěti armád.

Pak už následoval jen konečný nástup a zakončení akce, úklid, gratulace a odjezd z vítězné bitvy.

Sláva vítězům, čest poraženým.

[ akce Bitva Pěti Armád | publikováno 27. 11. 2005 ]