kronika 2005  

  4.–6. 11. 2005   |   Roverský víkend Prahy 5   |   Piko, Ríša, Zebra

pátek 4. 11. 2005 |Piko

Sešli jsme se v pátek v hojném počtu na Hlavním nádraží. Ještě na nádraží jsme se rozdělili do 4 skupin – černá, bílá, modrá, zelená – a vyrazili stylem mašinky k vlaku. Cestou k vlaku jsme si vyslechli pár nepříliš pozitivním komentářů ale úspěšně jsme dorazili k vlaku. Ve vlaku jsme se rozdělili do kupé podle barev(což nebylo tak jednoduché, jak se na první pohled zdá). Chvíli nás nechali organizátoři na pokoji ale pak k nám do černého kupé přišla Řehtačka a chtěla po nás abychom si vymysleli indiánská jména. Následoval dotazník. Potom byl zase chvíli pokoj, ale pak znova přišla Řehtačka a přinesla nám každému jiné dotazníky a měli jsme najít komu ty dotazníky patří. Myslím, že to každý úspěšně zvládl a pak jsme dorazili do Šumperka, kde jsme měli najít naše šumperské kamarádky, následně jsme se měli projít po Šumperku dosti zajímavými způsoby(kdo vymyslel tu polku?!?). Pak už jsem dorazili do Velkých Losin a ubytovali se na faře. Ani jsme si pořádně nevybalili a už nás zase hnali ven. Šli jsme někam na nějakou louku, kde jsme se zamýšleli nad službou stylem, že tam bylo 10 svíček a u každé byl jiný papír s jiným problémem. Nad každým problémem jsme se poctivě zamysleli, něco napsali(tímto se znovu omlouvám Řehtačce, že jsem jí ztratil tužku). Poté jsme nešli domů ale ještě víc do kopce, kde jsme si vyslechli poselství o službě a konečně vyrazili zpět na faru… A konečně zalezli do spacáků a pomalu zavřeli oči…

sobota 5. 11. 2005 |Ríša

V Sobotu ráno jsme dost neochotně vstali už v sedum (já osobně jen proto, že sem měl hlad) a podstoupili jako rozcvičku nějakou slavnou a všeobecně známou hru, která se jmenovala žabáci a spočívala ve spoustě běhání a skákání. Vítězná skupina pak měla nějakou výhodu při snídani (asi šli první), vim jen že naše skupina to nebyla.

Po snídaní jsme vyrazil do Pekařova a cestou jsme při několika zastávkách řadili podle všech možných barev a velikostí až na místo našeho letního tábora, kde každý dostal nějakej úkol (např svázat řehtačku, zabránit svázání řehtačky, zabránit zabránění svázání řehtačky...), který musel být splněn ještě před Pekařovem.

V Pekařově jsme dostali informace od Medvěda a dalších zasvěcených o kapli Nanebevzetí Panny Marie(z velkejch písmen mám za pět..tak to pls někdo povolanej opravte...), kterou jsme měli v rámci už dlouleté spolupráce našeho střediska, Občanského sdružení a našeho roverského hesla „Sloužím“ opravovat.

Rozdělil isme se na dvě skupiny, jedna se vrhla na kostel a druhá šla na připravené workshopy se bavit. Zelená a Bílá družina, kde sme byl i já, popadla kladívka a šla opravovat kostel otloukáním staré omítky. Byla to docela zábava, jako každá destruktivní činnost, ti méně šťastní stěhovali cihly do podkroví kostela, aby nezmokly. Asi po dvou hodinách přijel zásobovací vůz a tak sme zanechali práce (ti co ještě náhodou něco dělali) a šli si opíct svůj buřt, sníst

hrušku, okurku, rajče, horalku,kus eidamu,chleba,hořčici ,kečup a druhou hrušku. Za nějakou dobu dorazili ostatní z workshopů a u jídla nás vystřídali.

Workshopy byli celkem čtyři stanoviště: rukodělky (kroužkování), aerobie a bumerang, biatlon a teambuilding). Ta lepší půlka (Zelená) šla nejdřív na teambuilding. Tam sme měli udělat uzel kolem stromu, aniž by se kdokoliv ze skupiny pustil provazu. Nejtěžší bylo vyřešit jak se protáhnout dvou centimetrovou smyčkou, ale nakonec se nám to nějak povedlo ošmelit. Další byla nějaká hra kdy sme se rozdělily na tři skupiny a měli sme něco dělat s papírkama a vůbec sem to nepochopil, ale prej jsme to zvládli. A jako poslední sme si nechali Brčko... a to bylo peklo. Každý se musel dotýkat ukozováčkama brčka a tak ho podpírat. Potom sme ho měli jednoduše položit na zem a pořád se ho ale dotýkat (jestli vám to přijde primitivní tak si to někdy zkuste, minimálně ale v pěti lidech) a to se nám teda nepovedlo (v časovém limitu ani po něm).

Dál jsme šli na rukodělky.Tam nás přivítal Kulan ve svém útulném kroužkovacím přístřešku z ponč a začal nás zasvěcovat do tajů středověkých zbrojířů... Dozvěděli jsme se že z kroužků se dá ukroužkovat kroužková kapuce, kroužková košila, kroužkový náramek anebo prostě nějaká abstraktní změť jaká se povedla mě.

Potom byl biatlon na trávě s dřevěnejma lyžema (zanačkovejma, já měl Salomony). Po krátkém okruhu kolem studny následovalo prudké stoupání ke střelnici. Tam se střílelo z luků a Tondovy Joe Joeky (ne že by se tak neřikalo plno věcem, ale v tomhle případě to je jeho vzduchovka), já sem samozřejmě střílel do jinýho terče než všichni ostatní ale jinak bych byl jasně nejlepší.

Jako posledni sme šli házet bumerangem a aerobie do mlhy. To bylo asi ze všeho nejakčnější, protože když někdo hodil aerobie tak bylo vidět jen jak se matný obrys toho člověka napřahuje, po chvilce se ozval svistot a nakonec se metr před váma z mlhy vynořilo blížící se aerobie, a občas ani nebyl čas uhnout. U kostela sme vyzvedli naší horší polovičku a pak sme vyrazli zpátky na faru...

Tam jsme ze sebe odsekaly přimrzlé oblečení a šli na večeři-Kobří čínu (obsah se nedá popsat slovně...). Proběhla prezentace Mraku, dozvěděli jsme se kdo do něj patří (samý čokoládoholici) a co dělají (pořádají čokoládové orgie).

A jako vrchol dne byl Raut, k všeobecnému jezení a mluvení se přidala začínající punková kapela v sestavě Pája a Shorty (tohle vůbec není reklama), ale nakonec ke zklamání všech je u kytar vystřídali Šípek a Láďa. Na stolech bylo hrozně moc jídla, pomazánky, chipsy,různá zelenina, sejry a hlavně olivy, u kterých sem se zasek, takže nevim co tam bylo za další jídla. K pití byla Kofola a nějaký další nesrovnatelně horší limonády. Co se dělo dál netušim, protože sem šel po chvíli spát...

neděle 6. 11. 2005 | Zebra

V neděli ráno nás vzbudili tak kolem sedmý s tím, že máme jít na rozcvičku. Jako první se vypotácel pokoj, kde jsem spala já (Zebra), Ťap a šumperandy. Za malou chvíli jsme ovšem zjistili, že druhý pokoj se zamknul a nechtěl otevřít. To už nastoupili Kobry a chtěli je vyhnat, ale moc se jim to nedařilo. Pak nastoupil Koumák a chtěl dveře odemknout nějakým drátkem. My už jsme šli dolů, kde jsme čekali na rozcvičku, ale žádné jsme se nedočkali. Tak jsme šli na snídani. Druhý pokoj nakonec otevřel a musel na rozcvičku. K snídani byly výborné koláče. Po snídani se ujaly programu šumperandy. Šli jsme na hřiště u místní školy. Tam jsme hráli buldoky, demonstraci a různé dobré hry. Po obědě jsme šli na louku u hřiště, kde jsme hráli super hru, při které si na mě policajti sice zasedli a nenechali mě přinést písmenko do kruhu. Šlo tam o to, že jak jsme byli rozděleni na družstva (modrá, bílá, zelená, černá a organizátoři byli červení) tak jsme měli běhat po louce a sbírat písmenka a policajti(organizátoři) nás mohli zabíjet papírovýma koulema. Z písmenek se skládaly slova. Já jsem neskládala, protože jsem běhala pořád pro písmenka. Celkově se mi hra moc líbila , i když mě pořád zabíjeli. Po hře jsme uklízeli na faře a odjeli jsme domů. Musím však podotknout, že ze Zábřeha jsme jeli první třídou, což bylo fakt super. U nás v kupé jsem si spojily sedačky na velké letiště. Potom Kulana napadlo, že bysme si mohli vyndat spacáky. Samozřejmě, že jsme si je vyndali a spali jsme až do Prahy. Potom jsme se ještě všichni rozloučili a šli domů.

[ akce Roverský víkend Prahy 5 | publikováno 13. 11. 2005 ]