kronika 2005  

  28.–31. 3. 2005   |   Návštěva německých skautů   |   Kulan

Někdy koncem minulého roku jsme se bavili o tom, že by nebylo špatné se spojit s nějakými skauty z Německa, protože bychom pak mimo jiné mohli požádat také o nějaké peníze na opravu kostelíku v Pekařově. Potom Tarzan napsal pár mailů do Německa a zanedlouho se němečtí skauti skutečně ozvali. Psali nám, že mají v plánu někdy v dubnu navštívit Prahu a také Šumavu a že přijedou o svých velikonočních prázdninách. Tak jsme se s nimi dohodli, že budou moci spát u nás v klubovně a že se s nimi zkusíme párkrát sejít a něco v Praze podniknout.

Potíž byla trošku v tom, že přijeli v den, kdy jsme se vraceli z prázdnin na Hajnici, tak jsme neměli moc času se na ně pořádně připravit. Večer jsme pro ně přišli na nádraží, odvedli jsme je do klubovny, zašli ještě nakoupit do Carrefouru, domluvili jsme se na příští den a zanechali jsme je svému osudu.

Druhý den jsme měli sraz v čajovně, kde jim Placka s Tarzanem vyprávěl hlavně o Pekařově. To některé z nich celkem zajímalo, některé méně a tak jsem je potom vzal trochu po pražských památkách, pak zašli někam na oběd a tak jsem si s nimi domluvil sraz na příští den a šel jsem domů.

Následující den jsme měli sraz u Anděla, ale nakonec jsme se sešli až u klubovny, kam jsme měli původně stejně v plánu jít. Tam jsme jim pustili hodně našich fotek, Tonda si s nimi trochu zašermoval, naučili jsme je pít Kofolu (schlechte Kolu) a nakonec jsem je s Losem zavedl na Petřín, kde nás někteří z nich překvapili svou lehkomyslností, akčností a troufalostí. Pozdě večer jsme se s nimi rozloučili s tím, že nám hodí klíče od klubovny do schránky a řekli jsme si, že by se nějaká podobná návštěva měla zopakovat.

Podle mě byla jejich návštěva celkově přínosná, procvičili jsme si angličtinu (a trošku němčiny), trochu jsme si rozšířili obzory. Uvědomujeme si asi více, že skauti existují a fungují všude kolem České republiky a že fungují trochu odlišně. Například si trochu stěžovali, že mají málo pořádných výprav a že jsou příliš měkcí. Proto bychom se mohli třeba vydat někdy k nim a něco je naučit :-). Škoda jen, že se jejich návštěva nesetkala s moc velikou odezvou z naší strany, většina z nás se s nimi vůbec nesetkala, protože si možná mysleli, že nemají moc času, nebo tak něco. Mohli jsme toho pro ně rozhodně připravit více ve větším počtu. Ale jinak to bylo fajn…

[ akce Návštěva německých skautů | publikováno 28. 9. 2005 ]