kronika 2005  

  19.–20. 2. 2005   |   Podivín Protivín   |   Klára

sobota 19. 2. 2005

Sešli jsme se skoro všichni na Knížecí. Ačkoli to byla výprava hlavně pro světlušky a vlčata, byli tam převážně skauti a skautky. Složení bylo takové: Placka, Ríša, Piko, Mlč, Řehtačka, Mamut, Tonda, Štěpán, Bajt, Víla, Ondra, Matěj, Adam, Honza, Mája, Vojta a já (Klára). Kulan nějak nestihl odjezd a tak přijel někdy později. Dojeli jsme na protivínské náměstí a šli jsme směrem k Plackově chalupě. Tam jsme se najedli a šli jsme stavět Bakchovi sněhuláka. Potom jsme šli na výlet. Došli jsme k jakési dráze. Nejdřív byly závody motorek (přední kola, zadní kola, pilot). Potom byly závody poslepu, kde vlčata s Májou (piloti) navigovali. Když jsme si všichni odřeli kolena, šli jsme hledat Bakchovu zprávu. O kousek dál bylo hřiště a u něj byla spousta sušených ananasů rozinek a podobných. Strhla se debata, jestli si je máme vzít nebo ne a nakonec jsme je tedy vzali, abychom neurazili Bakcha. Dorazili jsme k velikému stromu, který objali až čtyři z nás a to hodně těžko. Ve stromě byla další zpráva: Já Bakchus všech bláznů král, dal jsem se najít volně k vám.

Štěpán na ten strom vylezl a pak nemohl slézt dolů. Tou dobou už byli skoro všichni v nedalekém lese, kde jsme měli uvařit obětní čaj Bakchovi, který musel být hrozně speciální. Byl to bylinkový čaj, který se musel vařit na sněhu a na ohni nejméně ze tří druhů dřeva. Jenomže nám došlo, že nemáme ani bylinky ani nějaký hrnek. Naštěstí nám Bakchus pomohl a oboje jsme našli. I rozdělat oheň se podařilo, takže nám stačilo rozpustit sníh a nasypat do něj bylinky. Čaj se musel obětovat tak, že každý musel něco říct k masopustu nebo nějak zvláštně zařvat či zaskřehotat. Všichni pak poslepu dostali takovou velmi dobrou kouzelnou tabletu. Když jsme uklidili ohniště hrálo se na polární lišku, ale to se nějak nepovedlo, protože liška Ríša zdrhla někam daleko a tam se nikomu nechtělo. Cestou zpátky se podél cesty objevily mrkve (chm chm chm, mrkev v zimě). Na louce jsme si zahráli na babu. Další hra byla koulovaná na dvě družstva. Po koulované jsme našli, k velké radosti všech přítomných, pravé masopustní koblihy. Potom jsme šli do chalupy, kde už se společnost rozrostla a byli tam kromě Pika i Bajt s Kulanem. Večer byla výborná masopustní hostina, po které se všichni začali věnovat volné zábavě, to jest spaní, hraní ve fiátku, tanci. Kolem jedenácti přišlo pochovávání basy. To znamená, že již končí masopust a začíná půst. Po pochování basy se už nesmí tancovat a veselit a přežírat se až do Velikonoc. Pochovávalo se na půdě při svíčkách a šeptalo se přitom konec masoposta, zhosta chaso zhosta a bylo to moc hezké. Jenomže když už jsme odcházeli ukázalo se, že spadl žebřík. Naštěstí už byl Honza dole a zvedl žebřík nahoru, takže se všichni dostali v pořádku dolů. Potom se šlo, alespoň u nás v pokoji, spát, ale ještě předtím nám Štěpán s Mlčem zahráli loutkové divadlo.

neděle 20. 2. 2005

Ráno jsme měli mít sladkou snídani, ale všech těch pochutin bylo i na naše hrdinné moc a tak zbylo něco i na oběd. Když se všichni dost nacpali a měli jakžtakž zabaleno, šlo se do parku a tam se odehrála velkolepá koulovačka a obě strany bojovali do poslední kapky krve. Občas bylo vyhlášeno velmi kraťounké příměří kvůli neopatrným civilistům, kteří na vlastní nebezpečí šli přes park. Po koulovačce jsme hráli ještě jednu hru, ve které šlo o to zničit druhé straně věž. Víla měla dobrý nápad vytvořit obrovskou kouli, ale naši protivníci to odkoukali. Všechny tyto koule byly v boji zničeny, stejně jako naše věž. Obě věže však byly před odchodem rozdupány. V chatce se většina lidí věnovala čaji, obědu, psaní dopisu pro Áňu, která nám poslala hezký dopis, skřítka Jahodu a buchtu od něj. Když už bylo všechno zabaleno a uklizeno, opustili jsme chalupu a šli jsme na náměstí a na autobus, který nás odvezl na Smícháč, kde si všichni poděkovali, rozloučili se a rozešli se domů.

[ akce Podivín Protivín | publikováno 23. 8. 2005 ]