kronika 2005  

  12.–14. 3. 2005   |   Divoce potrhlá akční výprava na běžkách   |   Kulan

Tato výprava byla neobvyklá hned v několika věcech. Začněme třeba tím, že jsme měli v plánu se sejít ve tři hodiny u Anděla, nasednout na metro do Zličína a poté dojet rovnou ke Kaskimu na chatu na běžkách. Ve tři jsme se jakž takž sešli, ale ještě jsme nakupovali různé zásoby, vraceli se domů pro boty na běžky, baterky, meče, kapesníky a jinak se zdržovali. Poté co jsme úspěšně dorazili na Zličín jsme zjistili, že není vůbec snadné se vymotat z obří obchodní sítě navzájem se obklopujících a ploty se ohraničujících mega hypermarketů, elektrárny a dálnice, zkrátka metro-pole. Okusili jsme, jaké je to běžkovat na parkovišti před Intersparem a několikrát jsme se mírně vraceli než jsme se konečně dostali pryč z dosahu hypermarketů. Brzy poté jsme zjistili že Kaski ne tak úplně zná cestu a že je už celkem tma. Zavrhli jsme potupnou variantu jízdy autobusem a vydali se do neznáma. Cestou jsme se ještě zastavili ve večerce, kde si Tonda chodíval kupovat pití po karate. Kaskiho zanedlouho v pustině zradila běžková bota, které se odtrhla půlka podrážky a znesnadňovala další postup. Vymýšleli jsme co s tím a nakonec jsme Janu nacpali do příliš těsných náhradních bot, které jsme sebou náhodou měli. Ještě jsme si navzájem trochu povyměňovali běžky a jeli vesele dál. Cestou sněžilo a tak nám cesta pěkně ubíhala. Nakonec nás čekala dlouhá cesta z kopce až k chatě. Ta byla dobře připravená, elektřina fungovala, dříví nanošené, prostě paráda. Tak jsme si zatopili, uvařili čaj a byla pohoda.

Druhý den jsme vstávali celkem pozdě, zašermovali si, prošli se po zamrzlém potoce, (já se párkrát mírně propadl) a pak jsme si dali oběd a potom výlet na běžkách po okolí. Tehdy nás bohužel opustil Tonda, protože neměl prázdniny a tak chtěl být večer doma. Šli jsme tedy bez něj, kvalitně jsme si zaběžkovali po ledě po potoce (LLM mě jednou docela zachránil před propadnutím), párkrát jsme spadli z divokého svahu a nakonec jsme se zase vrátili zpět do chaty. Tam jsme povečeřeli, shlédli několik kvalitních televizních pořadů, našli Kaskiho poklad z dětství (krumpáčem ze Zebřinýho pokoje), dopili kofoly, málem vyhráli 340 068 Kč a potom šli spát.

Ráno jsme brzo vstávali, abychom mohli být už v poledne v Praze. Zazimovali jsme chatu, umyli nádobí, sbalili věci a vydali se do kopce na autobus. Do něj jsme se s menšími problémy nacpali a zanedlouho jsme již byli na Zličíně a potom i na Andělu a nakonec doma..

[ akce Kaskiho chata | publikováno 16. 3. 2005 ]