kronika 2004  

  19.–21. 11. 2004   |   Krahujci na Zubově chatě   |   Jirka, Zebra

pátek | Zebra

Sešli jsme se ve složení já, Mlč, Piko, Jirka, Pigin, Jakub a Zub. Vyjížděli jsme ze Smíchovského nádraží, odkud jsme měli jet do Srbska. Jeli jsme vlakem asi tak třičtvrtě hodiny. Když jsme vystoupili, tak jsme šli tak 20 minut do kopce k Zubově chatě. Když jsme došli tak jsme zjistili, že je chalupa malá a je tam docela zima, tak jsme hned zatopili aby tam bylo aspoň trochu teplo. Večer jsme si hráli s Jakubovým a Zubovým mobilem a sem tam někdo zahrál na kytaru. Zub tam taky objevil šachy, tak od tý doby hráli všichni šachy (teda kromě mě, mě to totiž přijde jako strašně nudná hra, ale každý má jiný názor :-). Potom jsme šli spát.

sobota | Jirka

Začal bych nejspíš ve dvě hodiny ráno, protože to byl čas, kdy jsme si šli s Mlčem (dále jen Losem) lehnout, protože až do té doby jsme se Zubem hráli asi sto let starý šachy, které tam někde vyhrabal... Když jsme přišli nahoru do pokoje, kde jsme (snad kromě Pigina) spali všichni, tzn. Los, Zebra, Pikomlč a já (jen tak pro informaci – byli tam dvě postele, a na nich jsme spali 4, ale opravdu nevim, jak se tam vešlo asi 6 vlčat:), Zebra se náhle probudila a posadila: „Já už jdu dolu!“

Losos: „Ale ne, Zebro, ty tady budeš a budeš spát!“

Zebra: „Ne, já musim dolu!“

Jirka: „Prosimtě, Mlči, vždyť ona neví, co řiká, vždyť mluví ze spaní...“

Zebra: „To není pravda!“

Jirka: „Vsadíme se? O co, že si ráno nebudeš pamatovat, co si říkala...“

Zebra: „Tak jo, vsadíme se.“

Zebra si náhle z ničeho nic lehla a usnula, my s Mlčem jsme přesunuli do spacáku, ale do postele jsem se už nedostal...

Losos: „Tak jo, už si dem lehnout.“

Jirka: „Jasně.“

Jirka: „Cíbro dej si ty kolena nějak rozumně, ať se tam taky vejdu!“

Zebra: Nějaké nadávky...

Po takto strávené noci, kdy byl hrdinou snad každý, který se dobře vyspal, jsme vstávali asi v deset. Po dobré snídani jsme se přesunuli ven, kde nám s radostí Los sdělil, že budeme rozděleni do skupinek a ihned následovala první hra. Pod nějakou záminkou za body nás Los dokopal k tomu, abychom nanosili vodu. Inu co, kdyby to nebylo za body, tak to není taková sranda, že? Nakonec jsme vyrazili na supervýlet někam pryč, hledat nějaké nesmyslné údolí, kterým jsme měli dojít až do města, odkud jsme šli do chaty. Cestu tímto údolím nebudu popisovat z důvodu, že by potom nejspíš maminky nechtěli pouštět své děti na Krahujčí výpravy, ale jedno vám můžu říci, všichni jsme to přežili ve zdraví. Vrátivše do chaty šli ti mužnější (všichni kromě Zebry) řezat a sekat dřevo, aby mohl Piko vyzkoušet svou novou Fiskarsku a ti ženštější (všichni kromě Pika, mě, Jakuba a Zuba) vařit jídlo. Jistě jste si všimli, že v tomto seznamu někdo chybí. To byly totiž ty lemry, který nedělaly nic anebo se někde flákaly:) Po „dobrém“ obědě (který byl tak k večeru, vlastně tak hodně k večeru, že když se hned po tom uvařila druhá dávka, tak to bylo jako večeře, a ten „oběd,“ který nejspíš ze všeho nejvíc chválila Zebra, proč asi?) odešli Zebra, Los, Jakub a to je všechno k nádraží. K večeru totiž měla přijet Martina. Co se dělo na cestě k nádraží, to nevím, já jenom vím, že v chatě se snažil (a marně) nějakej Piko porazit Zuba v šachu a ostatní tak trochu zevlovali (to znamená já). Když dorazila Martina i se svým doprovodem do chaty, podával se druhý chod, který připravil Pigin. Nevím, jak se mu to povedlo, ale bylo to dobré. Chválím. Večer, teda v tu dobu kdy byli všichni v chatě, se potom hrálo, zpívalo a bylo veselo. Diskmen hrál, rádio hrálo, Los hrál na kytaru. Na diskmena však brzičko došlo, když mu odešli bakterie. Nevadí, stejně jsme šli nakonec spát. Promiň Zebro, já vím, že jsme šli spát až v neděli asi v jednu a neděli už máš psát ty, ale představ si, že bych musel povídání skončit takhle.

neděle | Zebra

Brzo ráno tak kolem desátý nás zbudil Pigin jak se hádal s Jakubem o mobil. Když už jsme tak pomalu všichni otevřeli oči, rozhodli jsme se, že pár vyvolených nás bude hrát na žížalky. Hráli jsme to tak hoďku možná hoďku a půl. Potom jsme se konečně vzdali svých vyteplených spacáku a šli jsme ven na hřiště hrát fotbal. Na hřišti jsme hráli ještě různý hry jako třeba vybíjená levou i pravou rukou. Pak jsme se odebrali uklízet chalupu, abychom mohli vyrazit domů. Měli jsme to uklizený dřív a tak jsme vyrazili o něco dřív domů. Na Smíchovské nádraží jsme dorazili o hodinu dřív než bylo předpokládáno. Tam jsme se všichni rozloučili a rozešli se do svých domovů.

[ akce Podzimní Krahujčí výprava k polárnímu kruhu | publikováno 4. 1. 2005 ]