kronika 2004  

  5.–7. 11. 2004   |   První speciální výprava za zkušenostmi   |   Lord Mlč

Jak už to na začátku výprav bývá, sešli jsme se na nádraží, tentokrát Masarykově, v dost hojném počtu kolem 14 lidí. Čekalo se pouze na Láďu, který byl nejspíš do poslední chvíle on-line, takže samozřejmě nemohl přijít včas :-). Bohužel hlavní organizátor této akce (Placka) prozatím chyběl, protože mu délka školního vyučování nedovolila opustit Prahu s námi. Bezchybně a bezproblémově jsme se dostali až na Láďovu chatu, kde začal večerní program. Vzhledem k tomu, že Placka s námi stále nebyl, nechtělo se nám zatím nic řešit, takže jsme si pustili nejdříve český dokumentární film o konzumismu Čechů „Český sen“ a potom „Bowling for Columbine“. Obojí byly vynikající filmy a vřele je doporučuji. Také se pouštěla nová píseň od Rammsteinů Amerika, při které všem dlouhovlasým Kobrám létaly vlasy na hlavě… Pak jsme někdy kolem druhé hodiny ranní šli spát… V Kobřím pokoji se tlachalo ještě asi do tří, u Krahujců už všichni spali a já si četl.

Ráno nás před devátou vzbudil Kulan, když šel s Kaskim nakupovat nějaké jídlo. Tak jsme vstali, umyli se apod., dole už na nás čekal Placka, který přijel prvním raním vlakem (brrrrrr). Všichni se nasnídali a pak mohl začít programem nabitý den. Čekalo nás 5 různých programových bloků, vytvořené jako představami jednotlivců o dobrém programu. Obsazení skupin bylo následující:
skupina: Zebra, Andílek, Mlč = tzv.: JAMB
skupina: Štěpán, Bajt, Tonda = tzv.: KYTKY
skupina: Ondra a Matěj = tzv.: TATRANKY
skupina: Piko = tzv.: SEKÁČ
skupina: Víla, Kaski, Kulan = tzv.: KOVOMAT

Programy jednotlivých skupin byly velmi zajímavé, mně osobně přišly všechny lepší než náš, ale to bylo asi u každého jiné… V každém případě po absolvování pěti schůzek rozhodně náplň dne nekončila, protože po programech jsme vedli ještě několikahodinovou diskusi nad tím, v čem mohly být programy lepší, nad přístupem každého ke své úloze apod… Když se skončilo s rozborem dne, rozjela se volná zábava, jejíž část se vyplňovala tancováním na známé melodie The Beatles a jiných starších autorů, přemýšlením, hraním na počítači, vytvářením a požíváním svého trošku tekutého pudinku (který v Bajtově případě v sobě skrýval tak velké hrudky maskované jako rozinky, že je člověk mohl jíst skoro jako knedlíky), ale jinak byl moc dobrý :-). Kolem druhé byli již tanečníci i Placka, který musel brzy ráno zase odjet, unaveni a tak šli všichni spát. Teda skoro všichni. Já, Víla, Štěpán a Láďa jsme se rozhodli, že budeme spát dole a že se budeme dívat na dokumentární film Fahrenheit 9/11… Bohužel naše plány trochu zhatila skutečnost, že jsme k filmu neměli titulky, tedy pouze takové, které by se v něm buď předbíhaly nebo opožďovaly, takže zdrceni únavou a náhlou překážkou, jakou byl ne úplně kvalitní zvuk a překládání z AJ, nás konečně dostihl spánek a během 10 minut jsem já, Víla i Štěpán usnuli. Láďa údajně vydržel celý film.

Ráno nás probudily někdy okolo dvanácté hodiny, když ti, co šli spát dříve konečně vstali a přišli dolů. Víla byla přesvědčená, že jí budí asi tak okolo osmé a venku to díky počasí i tak vypadalo. V každém případě jsme tedy vstali, pomalounku, polehounku jsme si udělali snídani, nasnídali se a spakovali si věci. Ještě jsme museli shrabat na horní zahradě listí (a nebylo ho málo, ale za hodinku jsme byli hotový), uklidili celou chalupu, zbavili se odpadu, přebytečného jídla atd… Pak jsme vyrazili na nádraží, kde jsme měli nějaké problémy vybrat správný vlak pro cestu domů, vše ale klaplo, dokonce jsme dorazili do Prahy podle plánu, rozloučili se a rozešli se…

[ akce První společné setkání | publikováno 4. 1. 2005 ]