kronika 2004  

  1.–3. 10. 2004   |   Moštování 2004   |   Tonda, Lord Mlč, Kulan, Zub

pátek | Neposeda

Sraz skautíků, kteří se chtěli zúčastnit moštování, byl ve čtyři hodiny odpoledne na Hlavním nádraží. Teď už si přesně nedokážu vybavit kolik lidí vlastně přišlo. Samozřejmě nesmělo chybět vedení (Anička, Bětka, Zub, Kája), my Kobry: já, Kulan a Víla, od Krahujců přišel Los, jeho bratr atd. Přišli i nejmladší členové jako Lojza, Mája… Cesta byla dlouhá a unavující, neboť vlak byl zase narvaný a my museli stát v uličkách. Zkoušeli jsme naše unavená těla uložit v první třídě, ale z té nás ihned vyhodili. Ale i přesto jsem to zvládli a za nějaké ty tři čtyři hodinky jsme byli v Jeseníkách. Kobry, jak jinak vzorně v krojích se ještě v Šumperku odtrhli od skupiny a zamířili do místní hospůdky, kterou jsme si oblíbili už v létě, nazývané Lambáda. Nebojte, nepili jsme žádný alkohol, ale ten důvod proč jsme Lámbádu navštívili byla KOFOLA. Hned jak jsme vstoupili do hospody všimla si nás mladá čísnice. Myslím si, že si nás pamatovala díky krojům, které jsme měli na sobě, neboť v létě o prázdninách jsme tu byli jak doma. Za nějakou chvíli se začla věnovat i nám. Stačilo jen říct „jako vždycky“ a během okamžiku na stole stály tři vychlazené kofoly. Čas ale utíkal jako voda a my museli zaplatit a jít na vlak, který nás odvezl do Petrova nad Desnou. Odtud už jen pár kroků pěšky. Zašli jsme za Housetem a její rodinou, zde jsme chvíli pobyli a chystali se na kutě, abychom byli plní sil na zítřejší den.

sobota | Lord Mlč

Ráno docela časně okolo 7:00 se z místnosti, kde spali vlčata a světlušky linul dostatečně silný hluk na to, aby nás vzbudil. Přesto jsme polehávali až do 9:00, na kdy byl stanovený budíček. V pohodě pomaloučku, polehoučku jsme vstali, nasnídali se a vyrazili k Houseti pro věci, ve kterých jsme měli přepravit jablka na moštovaní. Šli jsme nedaleko k jedné Rapotínské paní, která vlastnila rozlehlou zahradu s poměrně mnoha jabloněmi a dali se do práce. Práce nám šla docela od ruky, i Jurášek přispěl malým dílem a svojí Tatrou, takže jsme měli spoustu času zahrát si nějaké hry. Se sběrem jsme skončili, když byl plný dvoukolák i obě kolečka, které jsme kvůli tomu sebou přivezli. Když jsme všechny věci dopravili plné k Houseti, naobědval se každý dle svých možností a začalo se moštovat. A moštovalo se až do devíti či desíti hodin, to už tedy moštovali pouze roveři, zatímco Kuták s Vílou pekli hromady svých výtečných koláčků a ostatní je za pozorování filmu Gladiátor podporovali. Po Gladiátorovi jsme se sebrali a šli na kutě na půdu k Mazánkům, Kobry na seník. Bětka šla ještě přečíst menším pohádku na spaní, kterou poslouchali všichni, takže když se vrátila ze čtení, spali už úplně všichni…

neděle | Kulan

Ráno jsme nevstávali moc brzo, protože jsme nemuseli; všechen mošt byl už vymačkán a tak jsme toho neměli tolik na práci. Pomalu jsme tedy sbalili svoje věci a odebrali jsme se zase k Houseti. Tam jsme si rozdělili lahve s moštem a poté se většina odebrala na krátký výlet pryč. My ostatní jsme zůstali v domečku a dostali za úkol uvařit oběd, což nebylo vůbec jednoduché. Museli jsme ohřát bramborovou polévku, která byla ale pořád studená a šla ohřát až po přemístění na funkční ploténku. Brambory se zase musely nejdříve umýt, potom uvařit a nakonec dokonce oloupat. A nejtěžší úkol byl ohřátí plněných paprik, protože se nejdříve musely najít, což se nám dlouhou dobu nedařilo a teprve po rozjetí celodomní pátrací akci jsme je našli zákeřně schované venku zabalené do hromady dek a hadrů. Nakonec jsme ale ohřáli i zlé papriky a po obědě jsme se rozloučili s Housetem a Medvědem a odebrali jsme se k nádraží. Ve vlaku se toho moc zajímavého nestalo, alespoň jsme si tentokrát mohli sednout. Bez významnějších potíží jsme dojeli až na Hlavní nádraží a tam jsme se rozešli domů.

celá výprava v podání Zuba

Sešli jsme se v pátek asi ve tři odpoledne na Hlavním nádraží ve složení: Zub, Kája, Bety, Kulan, Víla, Tonda, Mlč, Piko, Klárka, Mája, Tomáš, Adam a Lojza. Sraz proběhl celkem normálně a tak jsem se mohli v klidu nacpat do přeplněného vlaku. Celou cestu do Zábřehu jsme strávili v uličkách, nebo v jídelním voze. V Šumperku se od nás oddělili všichni tři hadi, protože se potřebovali nutně spít kofolou do němoty. My ostatní jsme dojeli až do Rapotína. Ubytovali jsme se u pana Mazánka v horním patře jeho domu a to byl docela komfort. Když se vlčata a světlušky uložili ke spaní, nechali jsme je na starost Mlčům a vyrazili k Houseti na poradu vedení. Během večera pak ještě dorazili Kobry naplněné kofolou k prasknutí a pak Anička, která se zdržela v Praze kvůli pracovnímu obědu. Pak jsme šli spát. Ráno jsme vstali v devět; po snídani jsme hned vyrazili na jablka. Sbírali jsme v zahradě u jedné paní v Rapotíně a práci jsme si prokládali různými zábavně sportovními hříčkami. Kolem oběda jsme měli sesbíranou celou zahradu a tak jsme se vrátili k Černohousům, kde probíhala druhá fáze moštování. Moštovalo se průběžně až do pozdního večera. Večer jsme chvíli odpočívali u Housete v domě. Potom jsme se už jen nějak dovlekli k Mazánkům a šli spát. V neděli ráno jsme se sbalili a pak jsme se vydali douklidit pomoštovací nepořádek a zabalit si nějaký mošt na doma. Pak jsme měli nějaký volný čas a tak jsme vyrazili na procházku ke studánce pod Bukáč. Stihli jsem se tak tak vrátit, v rychlosti naobědvat skvělého jídla od paní Černohousové a už jsme museli na vlak. Cesta proběhla hladce a většina z nás si dokonce ve vlaku i sedla. V Praze na nádraží jsme se pak už jen rozloučili a vydali se domů.

[ akce Moštování | publikováno 8. 11. 2004 ]