kronika 2004  

  24.–27. 6. 2004   |   Kobří voda   |   více autorů

Kam nakonec moc Kober nejelo…

24. 6. čtvrtek

O dramatizaci odjezdu se postaral s přehledem Šáša. Zklamal nás sice v tom, že jsme ho neviděli zoufale dobíhat autobus a dojel nás trapně už v Českém Krumlově, ale originální byla aspoň výmluva, že si spletl příjezd (22.30) s odjezdem (16.30). Ukázalo se, že Bajt, který určoval čas srazu, zná slabší stránky většiny členů střediska, když stanovil sraz půl hodiny před odjezdem (a pak sám přišel 10 minut před tím, než autobus opustil Knížecí). Přesto byli tací, kterým to nestačilo, ale k tomu se už nebudeme vracet…

Cesta byla překvapivě dlouhá a dá se říci i otravná. Část posádky ji zbaběle prospala. Po příjezdu do Vyššího Brodu jsme krátce zvažovali možnosti přírodního či zevlácko-kempařského přespávání a vyhrálo kempařské zevlování. Když stály stany, vydalo se vedení probrat do města plán cesty (aby se tento o den později totálně zhroutil, viz dále). Původně byla totiž na tři dny naplánovaná trasa: Vyšší Brod – Rožmberk; Rožmberk – Český Krumlov; Český Krumlov – Zlatá Koruna. Pak jsme šli spát… A kupodivu se nám nezdálo o dramatickém penaltovém rozstřelu, který jsme během plánování trasy shlédli (Portugalsko – Anglie, čtvrtfinále, postoupilo Portugalsko).

25. 6. pátek

Ráno nás probudily kapky deště, ale to nás ani v nejmenším neznervóznilo. Po ranních nezbytnostech (Jakub se pozdravil se strejdou, kterého tu náhodou potkal) jsme se sbalili a vydali se pro lodě. Bajt se ukázal jako schopný organizátor, když nám požadovaný počet lodí opravdu vydali. Zvolili jsme zajímavou kombinaci 2 klasické vydry a 2 stabilní, ale zcela otevřené NevímJakSeToJmenuje. Je čas zmínit složení posádek:
Láďa + Zub
Pája + Bajt
Matěj + Šáša
Jakub + Lukáš
Plni nadšení jsme vyrazili směr Rožmberk.

Jakub

Flotila kánoí, kajaků a raftů narazila zhruba po 200 m na první jez. Všichni projeli bez úhony šlajsnou. Jelo se dále, všichni do sebe naráželi, stříkali na sebe a vyváděli různé dětinské kousky. Přijeli jsme po dlouhé monotónní cestě plné vody k jezu Herbertov. Byly tři způsoby, jak pokračovat:
1. Po jezu – neúspěšnost, zkrátka příliš namáhavé
2. Po „šlajsně“ – viz obrázek, není třeba říkat, jak to dopadne.
3. Pěšky – 99% úspěšnost – prostě nejlepší řešení. Ale je zde dlouhá čekací doba na uvolnění vodního prostoru (prostě si počkáte, než budete schopni dát loď na vodu).

Po vcelku stereo-tipní jízdě se konečně objevil Český Krumlov. Vylodili sme se, vybalili se, najedli se jaxe patří a šli se projít po večerním Krumlově. Byla tam výstava italských spřežení ménem Ferrari, ke který hráli reinkarnovaní Beatles. Intervaly mezi objednáním a obdržením objednaného jídla jsou mizerný (pro nechápavé – v místních restauracích). Při návratu do kempu sme se jukli, čim to vlastně pojedem. Jez Jelení lávka vypadal hrůzně. I když už to nespadá pod moji páteční kompetenci, musím říct, že v sobotu sjeli Čížek a Matěj tu Jelení lávku přímo mistrně a nepotopili se : )

Šáša

26. 6. sobota

Ráno nás probudil svět sluníčka na bezmračném nebi, což jsme brali jako příjemný začátek dne, ale ne jako důvod ke vstávání, takže z kempu jsme se vykopali až tak kolem jedenácté. Skrz Český Krumlov jsme vyrazili ve stejné sestavě jako včera a po chvíli jsme dojeli k prvnímu jezu. Všichni jsme ho zvládli bez problémů až na Bajta s Pájou, kteří se hned po „ránu“ vykoupali. Obávanou Jelení lávku jsme nakonec po dlouhém rozmýšlení a čekání zdolali všichni a pouze Láďa se Zubem „museli organizovaně opustit loď, neboť sklon lodi a množství vody v ní byly příliš velké.“

Na oběd jsme zastavili na plácku s ohništěm mezi stromy a povětšinou si upekli buřty. Takto posilněni jsme se opět vydali na cestu. Po dalším jezu s dlouhým retardérem jsme minuli Zlatou Korunu, předpokládaný to cíl naší cesty. Dále jsme potkali cestou rozjařené vodáky, kteří nechápali, kde se jim v lodích berou ty plechovky od piva. Ti se rozhodli s námi, jak se říká po vodácku, soulodit, a to ať už chceme nebo ne. Nakonec jsme se roztrhli v nějakých peřejích a ještě se dozvěděli, že pokud nepijeme dlouho do noci, můžeme přespat na Dívčím kameni, protože tam to prý vedou dva nevrlí důchodci, kteří na nocležníky nezalehnuvší do desáté hodiny večerní volají policii. Jelikož jsme skauti a alkohol je pro nás věcí cizí, rozhodli jsme se opravdu přenocovat na Dívčím kameni a kolem šesté hodiny jsme zakotvili u jeho břehů.

Matěj

Když jsme postavili stany a převlékli se vesměs do suchého, šli jsme se podívat na zříceninu hradu Dívčí kámen. To bylo Rožmberské hradiště postavené kolem roku 1349 a zbořené 1500 a něco. Zubovi a Matějovi se „prohlídka“ moc nelíbila, protože většinu času jsme lezli po pobořených zídkách vysoko nad zemí.

Po návratu do kempu následovala večeře z vlastních zásob a potom občerstvení v místním bufetu. Tam ve 22.00 zavřeli a my šli spát.

Bajt

27. 6. neděle

Po ne zrovna věrohodné výpovědi Bajtově následuje výpověď z dnešního dne. Ráno bylo šedivé a mokré, ale vstát a rychle se sbalit jsme zvládli. Sice jsme pak čekali na Bajta, který zůstal okouzlen bufetem. Změnili jsme složení posádek. Já jsme vyměnila Bajta za Šášu, zato jsem mohla celou cestu kormidlovat (Bajt by mi to totiž nedovolil).

Bajtovi přišlo líto, že se přes včerejší večer a noc usušil, tak si na lodi sedl na bort do tureckého sedu a poté ihned z lodi vystoupil. Byl to hezký pohled! Ostatní (hlavně háčci) se osprchovali na protrženém jezu U Rybů a po vylité lodí a houbování jsme pokračovali dál směrem k Zátkovým továrnám na těstoviny. Tam Jakub na ne tolik tekoucí vodě navrhl, že se vykoupeme. Zubovi to přišlo jako dobrý nápad a ve všem všudy z lodi vyskočil, že Bilbo ani nemrkl. Další odvážlivci: Jakub a Matěj. Poslední jez jsme přenášeli, to už byl cíl naší výpravy Boršov nedaleko.

Tam jsme přebalili barely do baťohů, zamávali našim lodím a vydali se na vlak. Zubovi se nepodařilo recyklovat 4 PET flašky přímo na místě vyprázdnění, tak si je veze domů do Prahy.

Pája

Dodatky:
Díky za kytičky :-)
Neni zač!

[ akce Voda | publikováno 8. 9. 2004 ]