kronika 2004  

  7.–12. 4. 2004   |   Velikonoce na Hajnici   |   Zbyněk

Ve středu jsme se už podruhé vypravili na základnu Hajnice, která leží u hranic s Rakouskem nedaleko od Třeboně. Jako minule jsme na Hajnici dorazili až po setmění. Cestu lesem jsme už tentokrát našli bezpečně, ale různým kořenům a větvím se v noci ještě moc vyhýbat neumíme. Na Hajnici jsme zpočátku byli sami pouze se Štěpánovou rodinou, tak jsme si mohli vybrat náš oblíbený pokojíček, kde nás neobtěžují žádné hloupé přežitky jako třeba kamna.

Druhý den ráno jsme podnikli masivní operaci jménem nákup. V nejbližší vesnici Staňkov jsme si koupili třídenní povolenku na ryby, ale pořádný obchod s jídlem byl až ve vzdálenějším Chlumu u Třeboně. Koupili jsme toho hodně, a tak cesta zpátky s pekelně těžkým batohem nebyla žádný med. Po nákupu jsme se pěkně najedli, a pak jsme vyrazili obhlédnout situaci k rybníku. Tam jsme si docela dlouho házeli s nožem a celé to fotili a natáčeli ze všech možných i nemožných úhlů a pohledů. Pak už se stmívalo a tak byl čas se vrátit. A před spaním cvičit a běhat, abychom byli zdraví.

Probudil jsem se a rozhlédl kolem. V pokoji nikdo nebyl, kromě Bajta, kterému se taky ještě nechtělo vstávat. Pod dveřmi byl vzkaz od Štěpánovy mamky, že jeli na výlet na kolech a kluci jsou na rybách. Za hodinu už jsme i já a Bajt šli k rybníku chytat. Cestou jsme potkali Tondu a Kaskiho na kolech. S kol se jim moc nechtělo, tak jsme je poslali na nákup do Staňkova. Když jsme dorazili k rybníku čekalo nás tam pořádné překvapení. Čížek ulovil Tlustou Bertu. Byla to asi přes půl metru dlouhá a pořádně tlustá štika. Časem jsme sice zjistili, že štiky jsou chráněný, a ještě jsme ji ulovili na třpytku, což se taky nesmělo, takže nám hrozila pokuta asi až 50 tisíc korun. Bertu to ale od jejího osudu neosvobodilo, protože s nějakým úlovkem počítal náš jídelníček. A jelikož nic jiného jsme ten den nechytli, když nepočítám tu druhou menší Bertu, kterou jsme už radši pustili, k večeru se nad celým rybníkem rozléhalo: „Tondo bouchni ji tím mečem! Dělej, už ji neudržím!“ „Já nemůžu, to prostě nejde! Přece ji nemůžu zabít!“ „Tondo ty musíš!“ „Tak dobře kuku, du na to!!!“…A bylo to, štika byla v igelitce a už se vezla domů na pekáč. Další dobrodružství se štikou bylo, když jsme ji kuchali za chalupou u kompostu. Jakmile jsme štiku rozřízli ozvalo se jenom: „Proboha ona je těhotná!“ Ze štiky se totiž vyvalila hromada jiker a my už věděli, proč je štika v tomto období hájená. Nakonec se vše za výrazné pomoci Parádnice podařilo. Žluč jsme vyndali naprosto neporušenou a z hlavou Berty jsme natočili téměř profesionální katastrofický film Berta 2´0´ - maximální turbulence. Na pekáči byla stejně nejlepší! Ještě než jsme šli spát, trochu jsme si zacvičili a dali si 20 koleček běhu kolem domu cca 1,5km.

A bylo zase ráno. Dnes jsme očekávali náš zásobovací konvoj. Něco po desáté byla vyslána úderná skupina „Jídlo I.“, jejímž úkolem bylo setkat se s konvojem na lesní cestě a navést ho na základnu. Řítili jsme se lesem po cestě vstříc všem těm dobrotám. A najednou se proti nám vynořilo auto a z něj se na nás šklebila Zebra, která seděla vzadu za paní Zebrovou a panem Kaskim. Na základně pan Kaski otevřel kufr a ten byl plný nádivky, chleba, uzeného masa, zelňačky…Bohužel ani to nám ještě nestačilo, a tak jsme se autem s panem Kaskim, který byl tak laskavý, vypravili do Chlumu na nákup. Protože tam měli zavřeno, byl pan Kaski ještě laskavější a vzal nás na nákup až do Jindřichova Hradce. Po nákupu jsme celý den strávili zase na břehu Staňkovského rybníka u prutů. I když jsme nic nechytli, bylo to tam krásné jako vždy. Cestou od rybníka jsme si zahráli na film Kobra 11, a tak cesta od rybníka byla divokou honičkou na kolech i pěšmo s brutální šiškovou přestřelkou. Kobra 11 se pak změnila na Topgan a můj letoun byl sestřelen naváděný šiškami. Naštěstí jsme se oba i s mým navigátorem a dokumentaristou Kaskim zachránili a nakonec jsme cizí letouny zneškodnili. Tento den se ovšem nesmazatelně zapíše do historie sportu. Po večeři jsme vymysleli úplně novou hru MEČBALL. Ještě nemá moc žádná pravidla, ale hrát ji je prostě zábava. A pozor na zaparkovaná auta! Před spaním jsme ani tento den nevynechali běh. Takže v jednu ráno, když jsme se dokoukali na film Moje velká tlustá řecká svatba, jsme si dali tradičních 20 koleček.

V neděli jsme si všichni pořádně přispali. Mezitím už stačil vstát Kaski s Tondou, a tak jsme měli snídani v posteli. Kluci děkujem, ty toasty se vám vážně povedly! Po snídani jsme se ještě trošku poprali o místo na posteli. Ale to byla vážně jen chvilka. Za hodinu už jsme tedy mohli konečně jít taky něco dělat. Naštípali jsme trochu dřeva. Samozřejmě jsem pracoval tak odhodlaně a s takovým nasazením až jsem zlomil sekeru. Odpoledne se vrátilo celé zbylé osazenstvo základny z výletu. S blížícími Velikonocemi tu bylo čím dál tím víc lidí. Mezi všemi těmi lidmi se dokonce objevila i jedna Bajtova spolužačka. K večeru jsme byli vysláni na výpravu za vrbami. K tomu účelu jsme byli vybaveni koly. Ty nám byly na Hajnici k dispozici téměř pořád, za což moc děkujeme hlavně Tretiagovým. Vrby byly celkem daleko, ale nakonec jsme našli opravdu moc pěkné. Než jsme nařezali proutky na více než jedenáct pomlázek, Tonda nám ukázal, jak umí skákat přes vodu na vrbu. Měl by si to myslím ještě trochu trénovat. Ale to už jsme naložili proutí na nosiče u kol a vydali jsme se zpět. Se vším tím proutím jsme vypadali jako čarodějnice na košťatech. Tenhle večer jsme běhat nešli. Zato jsme ale upletli výborné pomlázky, někteří i ze čtyř proutků. Vybrané exempláře jsme kvůli zvýšení účinnosti obalili kobrovcovkou. Vynikající taktika generále, vskutku brilantní!

Ráno to přišlo. V osm hodin jsme začali přeskupovat jednotky a na foťácích nastavili videosekvence. A pak to propuklo. Jednotky na všech frontách zahájily operaci „vrbová metla“. Do akce byly nasazeny i tajné zbraně. Když jsme použili kobropomlázky, netřásla se strachy jenom děvčata. Ona taková pomlázka obalená kobrovcovkou už totiž moc pomlázku nepřipomíná. Velikonoce nakonec vypadaly jako z filmu Kill Bill. Po natočení několika zinscenovaných přepadení kuchyně jsme posnídali bohatou výslužku, kterou jsme si vykoledovali, a šli uklízet pokojíček. V jedenáct hodin jsme se bohužel museli rozloučit s Hajnicí i všemi ostatními a Štěpánův taťka nás odvezl na nádraží. No a tak to všechno skončilo.

[ akce Kobří Velikonoce na Hajnici | publikováno 25. 4. 2004 ]