kronika 2003  

  14.–17. 11. 2003   |   Válka plyšáků   |   Řehtačka

Naše družina se sešla na Zličíně u zastávek autobusů. Dorazili za vedení: Honzík a pak Ríša, Jirka, Mamut, Piko, Zebra, Mlč, všemi milovaný Pigin a já. Čekali jsme jen chvíli, a pak jsme vyrazili autobusem do Rudné u Prahy. Odtud jsme šli k Zebře na chatu. Jen co jsme po krátké chvíli dorazili k chatě, nastěhovali jsme se. Honzík zabral místo u kamen a my ostatní jsme se otužovali o patro výš, kde byla ještě zima. Jako 1. hru, kterou jsme si zahráli, bylo poznávání plyšáků. Sešla se zde celá řada plyšounů: veverky, myši, sloni, růžový panter, králíci, gorila a ostatní ať prominou, ale celou sestavu si už nepamatuju. Po představení plyšáků se strhla bitva o nejhezčího plyšouna. Ať si kdo chce co chce říká, moje myš je nejhezčí (:-). Pak jsme se ještě fotili, budili Honzu a plánovali až jsme všichni ulehli do svých zmrzlých spacáků a usnuli.

Další den ráno jsme se nasnídali (všechna delikatesní jídla vařil Honza, takže jsme většinou drželi předvánoční dietu až na Mlče, tomu náramně chutnalo. Hmm, asi je ve vývinu (to máš za mýho plyšáka!)) a hned po snídani nás Honza vyhnal pracovat. Rozděleni do dvou skupin: na 1. Mlč, Ríša, Jirka a já jsme šli nosit a štípat dřevo a na 2. Mamut, Zebra, Piko a Pigin hrabali listí. K obědu bylo rizoto nebo něco, co rizoto připomínalo. Odpoledne proběhly nějaké hry na zahradě. Tedy spíše to byl „Krahujčí fotbálek“. Večer, když bylo vše hotovo, tak jsme hráli Mafii. V průběhu večera přijel Jakub (dlouho očekávaná spása). Přijel včas, akorát na krahujčí buchty, takže to zas taková spása nebyla.

Dne 16. 11. nás vedení vzbudilo pod záminkou, že musíme stihnout vlak. Všichni nabrali sílu u snídaně, kterou představovala kupodivu všem dobrá polévka. Vlakem jsme sjeli na Křivoklát, kde jsme šli na prohlídku hradu. Můj plyšáček si dokonce vyzkoušel let střemhlav z hradeb (a to bez padáku), odhozen neurvalým, blíže nejmenovaným jedincem. Nic zvláštního se jinak nedělo. Večer jsme se vraceli za Honzova vedení, takže jsme se podívali po kraji, kterým bychom jinak asi nešli (tedy podle mapy). Když jsme se dostali do chaty, vedení nám nabízelo bojovku. Přihlásili jsme se jenom: Ríša, Mlč a já. Tahle hra se mi líbila. Byla tak trochu o odvaze. Dost pohoda.

Čtvrtého dne jsme uklízeli. Odpoledne se opékali buřty a hrál se fotbal. Pak jsme se rozloučili se Zebřinou chatou a šli na vlak, který nás odvezl na Smíchovské nádraží, kde jsme se rozešli.

[ akce Válka plyšáků | publikováno 13. 3. 2004 ]