kronika 2003  

  26.–28. 9. 2003   |   Válka o Cintru   |   Ondra

Den první
Sešli jsme se Na Knížecí v této sestavě: Matěj, Zbyněk, Bajt, Štěpán, Kaski a Já (Ondra). Autobusem jsme dojeli do Čimelic, před hospodu Na Knížecí. Když jsme dorazili na louku, kde se tábořilo, s Kobří vlajkou hrdě vlající, ozvaly se ihned zvolání typu:
„Hééj, Kobry sou tady, teď to bude mít teprv grády!“ a hned se nás ptali, za co jedeme. Řekli jsme jim, že jako vždy za Bílé (tj. Temerie) a jestli oni jedou za Černé (tj. Nilfgaard), tak je radost z našeho příjezdu brzy přejde. Oni na to, že to se ještě uvidí.
Utábořili jsme se na stejném místě jako minule, pozdravili Vidláky, kteří tábořili o pár metrů dál, také na stejném místě jako minule a jali se připravovat kolektivní Kobří večeři. Měli jsme rýži s tuňákem. Také jsme se zaregistrovali a nechali si zkontrolovat zbraně. Potom jsme šli spát, s tím že musíme vstát někdy před devátou, abychom stihli ranní nástup.

Den druhý – bitevní
Vstali jsme někdy ráno a nasnídali se. My (tzn. Temeři) jsme si zvolili krále a vybrali kouzelnici. Pak jsme se odebrali na velký nástup všeho zbrojného lidu, kde nám byly předvedeny scénky, které nás měly uvést do děje a také seznámit ty méně sečtělé se světem Zaklínače. Scénky bohužel nebyly moc slyšet (a vzadu ani moc vidět), a tak je musel Láďa (který hrál Geralta) ozvučovat pomocí megafonu. Jinak byly scénky velmi kvalitní.
Bylo nám řečeno, že hlavní quest, kromě zabití co nejvíce nepřátel, je odhalit a získat Ciri, která je tajná. Také nám představili CéPéčka, jako piráty ze Skellige, Veverky a Vidláky. Nakonec jsme se rozešli do měst.
Na tomto místě bych rád zmínil několik významnějších změn oproti minulé Cintře. Za prvé to byla Nilfgaardská města. Nilfgaard měl jen Cintru, která se skládala ze tří částí schopných samostatné existence, z nichž jedna byla neobléhatelná. Cintra byla takové bludiště z provázků o rozloze fotbalového hřiště (to kvůli závěrečné bitvě).
Za druhé to byla moře. Moře se docela hodila. Mohli jste v nich utopit celou nepřátelskou jednotku i s králem spřáteleného království nebo třeba nepřátelského kouzelníka.
Další věcí byla povinnost dávat do městské pokladny každou hodinu určitý obnos, jinak se ve městě nešlo uzdravovat ani reinkarnovat.
Nakonec to byla Ciri. Která strana získá Ciri do konce prvního dne, k té se v závěrečné bitvě přidají všechny CéPečka (Ciri se samozřejmě snaží získat i Geralt). Závěrečná bitva byla také velmi neobvyklá. Již to nebyly dvě řady, které se vrhnou na sebe a řežou se tak dlouho, dokud jedna nevychcípá, ale dobývání Cintry. Spojená království by měla poslední den naběhnout před Cintru, zabodnout zástavy a hurá do Cintry.
Hned, co jsme přišli do města, vyslali jsme lehký průzkumný oddíl, aby našli Redanii a Kaedwen. Při tomto průzkumu jsme zjistili, že Ard Carraigh (hl. m. Kaedwenu) je ještě bezpečnější než neobléhatelný Novigrad (hl. m. Redanie), protože je tak daleko, že ani nemá cenu ho dobývat. Kaedwenci se také chodili léčit do Novigradu.
Asi tak hodinu trvalo, než jsme zjistili hlavní nedostatek v pravidlech. Peníze na udržování města byly k sehnání jen těžko, a tak jsme se zhustili v jednom městě (samozřejmě že v Novigradu), cpali do něj všechny peníze a na ostatní se prostě vykašlali (což by Kaedwenci udělali tak jako tak).
Co se dělo přes den si moc nepamatuji, zmíním pouze nejjednodušší quest z celé hry. Měli jsme bránit Marigoldov, což byl Ard Carraigh koupený Marigoldem, před Nilfgaardem, který chtěl zkazit Marigoldovi párty. Váleli jsme se v Marigoldově do vypršení asi půl hodiny časového limitu. Pak jsme se zvedli, že půjdeme a hádejte, kdo přišel. Nilfgaarďani. Řekli jsme jim tedy, že jdou s křížkem po funuse a vrhli se na ně. Nilfgaard nyní již bez motivace zvolil taktiku „Kdo bude nejrychlejší nedostane práskání“ a zdekovali se.
Jinak jsme dosáhli mnoha slavných vítězství, neméně neslavných porážek a také jsme myslím několikrát vnikli do neobléhatelné části Cintry. Proběhlo několik námořních bitev, u kterých jsem bohužel nebyl. Jako vždy se bílá strana obešla bez kouzelníků, kteří vymřeli asi do dvou hodin od zahájení bitvy.
Po skončení bitevního dne, tj. asi v šest hodin jsme se sebrali a odešli z měst. Cestou nás provázela znepokojivá zvěst, že Nilfgaard získal Ciri. Tím se však nikdo neznepokojoval, protože jestli se k Nilfgaardu přidají ještě Veverky, Piráti a Vesničani, bude naše vítězství ještě slavnější.
V táboře jsme si udělali nějaké jídlo. Také za námi dolejzal Láďa s foťákem a tak máme spoustu fotek. Pak jsme šli spát.

Den třetí – závěrečný
Ráno jsme se jako obvykle nasnídali a šli na nástup. Tam se nám všem Geralt vysmál, protože získal Ciri. Takže vítězství nebude zas tak slavné. Dále nám bylo řečeno, že všechna města jsou neobléhatelná. Máme za úkol běhat po herní ploše a získat co nejvíce peněz. Za ty si nakoupíme co nejvíce magických předmětů, které nám pomůžou v závěrečné bitvě. Úderem jedenácté se máme seřadit před Cintrou a bílá strana ji má dobýt. Na to má asi hodinu. Nikdo se již nereinkarnuje ani neléčí, tudíž by to tak dlouho trvat nemělo.
Po nástupu jsme se odebrali do měst. Do jedenácti jsme opravdu běhali po herním poli a získávali peníze. Ve většině případů jsme se přitom potkali s Nilfgaarďany, kteří se pokoušeli o totéž. Téměř vždy jsme porazili, což posílilo naše sebevědomí do blížící se závěrečné bitvy. Také jsme zabili císaře (za to můžu já), který už včera jednou umřel (za to můžou Matěj a Bajt).
Úderem jedenácté jsme se všichni seřadili na cestě k Cintře a chystali se k ní, když se všechno začalo komplikovat. Přijeli chlupatí a nějací vesničani z Rakovic a chvíli hovořili s organizátory. Ti pak zavolali megafonem všechny lidi, co byli včera v hospodě. Zvedla se asi půlka všeho lidu. Nějakou dobu se tam něco řešilo, a pak řekli nám zbylým, ať jdeme k Cintře a odehrajeme závěrečnou bitvu. Ti, co byli v hospodě tam nešli. Jak jsme zjistili později, někdo ožralý zničil obyvatelům Rakovic ploty.
Před Cintrou jsme se seřadili, Nilfgaard do brány Cintry, my před ní. CP byla rozdělena tak, aby bylo na obou stranách stejně lidí. Geralt pak jménem Cirilly z Cintry formálně požádal Nilfgaard o opuštění Cintry. Ti se mu vysmáli a tak nás Geralt požádal, opět formálně a jménem Ciri, abychom mu pomohli. Také jsme se zasmáli a vrhli se na Nilfgaard. Bitva byla strašlivá a mnoho dobrých chlapů v ní padlo, ale nakonec jsme Cintru dobyli, Kobří vlajka byla zabodnuta do srdce města a zvěčněna.
Po bitvě jsme se odebrali do tábora, sbalili se a odjeli domů. Ke zničení plotů se nakonec přiznal Zvíře a několik dalších a dohodli se s vesničany na finanční náhradě.
Bitva byla docela povedená, i když měla pár much. Tak například dávkování peněz do měst mi přišel jako vyloženě nešťastný nápad, také to dopadlo tak, jak to dopadlo. Města mohla být u sebe blíž, lépe řečeno Kaedwen neměl být tak daleko. Možná, že po moři byl přístupnější, ale v tom případě mělo být více námořníků. Nejvíce mě však mrzlo, že nebyla aréna. Aréna je tradiční součástí téměř všech bitev a myslím si, že není dobrý nápad ji odstraňovat. Závěrečná bitva jako dobývání Cintry byl dobrý nápad, i když mi trochu scházela tradiční obří řadovka. Na příště bych doporučil zařadit oba tyto způsoby. Nezbývá než doufat, že organizátoři tyto vady do příště odstraní a těšit se na další Cintru.

[ akce Válka o Cintru | publikováno 11. 2. 2004 ]