kronika 2003  

  21.–23. 11. 2003   |   rádcovský kurs   |   Neposeda

Sraz se konal v pátek okolo čtvrté na Hlavním nádraží. Když jsme s Čížkem dorazili na nádraží, už tam na nás čekal jeden típek z Cintry a nějaký holky. Postupem času přicházeli další a další lide, až nás byl plný počet, kromě Víly, která z jakéhosi důvodu nestihla přijít. Nasedli jsme do vlak, v kterém nám byly rozdány „pasy“ s vízy v podobě všelijakých otázek, které jsme měli s pomocí druhých cestou vyplnit. Všichni jsme byli natlačeni v uličce, ale to se nelíbilo pani průvodčí, takže jsme se museli uklidit do kupé. Nějaké ty otázky se dodělávaly ještě na nádraží, na kterém jsme čekali na vlak, jenž nás doveze na stanici Sedlčany. Po předložení „pasů celní kontrole“ jsme dostali pekáč plný buchet. Jenže jsme nevěděli, že v buchtách jsou papírky, takže někteří jedinci papírky snědli a nám pak chyběla nějaká slova ke složení zprávy, ale to nám nezabránilo v tom, aby se naše kroky vydaly tím správným směrem na Červený Hrádek. Párkrát jsme se na tu správnou cestu netrefili, ale cíle jsem dosáhli. Byli jsme podle barvy rozděleni do družstev, ve kterých jsme měli společně plnit úkoly a překážky. Šli jsme si připravit věci na nocleh, ale ještě před tím byla večeře, při které jsme se všichni seznámili a od této chvíle nám začínala „cesta okolo světa“, kterou jsme měli zvládnout za osmdesát dní. Nevím kolik byl přesně jeden den, ale na tom nesejde.

Když jsme byli ráno probuzeni, čekala nás nepříjemná rozcvička vedená Šípkem. Pro mě byla nepříjemná ještě více, protože jsem se nedostavil včas, takže jsem měl ještě bonůsek. Najedli jsem se a napili a už nás čekali další úkoly a rady jak vést schůzky. Například se mi líbil úkol s vajíčkem, které mělo být od stropu puštěno a díky papíru a pár sponkám zachráněno před rozbitím. No a to už jsme byli v Číně, kde nás čekal lahodný oběd v podobě čínské polévky a číny. Hned jak nám slehlo pustili jsme se s Honzíkem na počítače. Honzík nás naučil spoustu užitečných věcí, ale myslím si, že většinu známe od dřívějška. Jiní byli např. na rostliny a zvířata, astronomie atd. Poté jsme se vydali za „doktorem“, který nám ukázal jak se chovat v několika prekérních situacích. Poradil nám co máme dělat když se ztratíme v mlze, jak ošetřit tepenné krvácení a spousta dalších. Když přijela Víla, chýlil se den ke konci a my usedli ke stolům a začali jíst. Myslím, že to byly párky s čočkou. Po lahodné večeři a umytí nádobí jsme ulehli ve spacácích. A spali jsme klidně celou noc.

No a bylo tady posledních pár dní na objetí celého světa. Ráno jsme se chystali vyplout na naší jachtě domů (Anglie), ale v půlce cesty naše loď narazila o dno a začala se potápět. My jsme loď rychle opustili, ale byli jsme uneseni mořskými proudy na neznámí ostrov, kde jsme nalezli mapu ostrova a deník mrtvého trosečníka. Podle deníku jsme zjistili že na ostrově žije nějaký kmen a jeho vůdce nám dovolí odplout jen tehdy, když mu seženeme korále, které kdysi ztratil. Na to abychom získali ty korále jsme museli podstoupit těžké zkoušky. Vše se vydařilo a my jsme mohli odplout domů (Anglie). Doma jsme byli přivítáni s velkou slávou a radostí, že už jsme se konečně vrátili. Najedli jsme se dosyta, sbalili si věci, se všemi se rozloučili a krásně stráveném víkendu jeli domů.

[ akce Rádcovský kurs ORJ | publikováno 12. 1. 2004 ]