kronika 2003  

  28. 12. 2003–2. 1. 2004   |   Kobří Silvestr   |   Čížek a Slimák

Hořovice | Čížek

Sraz byl poměrně brzo ráno, kdy normální lidé ještě spí. Odjeli jsme vlakem směr Hořovice. Cestou panovala poměrně veselá nálada. Ale že by se dělo něco fakt zajímavýho, to nemohu říci. Vystoupili jsme v Hořovicích odkud se cesta (poněkud konkrétněji asfaltka) linula směrem na Osek (do Oseku). Slavná síť obchodů Jednota je známa po celém světě. My jsme na jeden z těchto obchodů narazili a koupily fše potřebné pro kuchtění. Od Hořovic do Oseku to nebylo moc daleko, ale i krátká cesta může být velmi poučná. Například Výroba ponožek. Žádný takový obchod mé oko ještě nikdy předtím nespatřilo. Ale aby se nemluvilo jenom o cestě tam. Za brankou nás uvítal Zbyňkův usmívající se dědeček, který se usmíval jako Zbyněček. Po dědečkově základní instruktáži, na co je jaký vypínač vedly naše kroky do místnůstky, která se měla na pár dní stát obývaštěm naším. Moc pěkná, jak posoudili i znalci. Skupina KE (Kuchařská Elita) šla vyrábět svíčkovou s knedlíky. Zatímco já a Štěpán jakožto HGŠPLEAPČ (Hlavní Generální Štáb Pro Leteckou, Elektrárenskou A Pěchotní Činnost) vyhrával na všech čarách ve hře C&C Generals. Co se dělo v kuchyni nevim, ale myslím že peklo bylo na obou frontách. Ztráty byly jak v KE, tak i v HGŠPLEAPČ. Přesto bylo vítězství neodvratné. Bohužel HGŠPLEAPČ musel na čas pozastavit svou činnost, protože KE měla hotové jídlo. Jo to bylo papání. Moc dobrá svíčková. Ale už se blížil večer a my se rozhodli, že večerní film a spánek, to je po elektrárnách další základ.

Ráno vyšlo slunce nad domy, dědeček nám připravil snídaničku a po snídaničce se jelo na dvakrát na nákup. Bohužel HGŠPLEAPČ se musel kvůli nákupům rozdělit, a tak musel poslední zbývající člen HGŠLEAPČ zaučit nového člena, který neprošel testem (no, řekněte sami: 2 atomy na základnu? NO FUJ!!!) Po příjezdu 1. skupiny odjela na nákup skupina pod velením GPLAEČ___ Č (tzn. Generála Pro Leteckou A Elektrárenskou Činnost___ Čížka, čili mně). Hrdinně jsem kryl Bajta zezadu. Udělal jsem taktickou 30m mezeru mezi námi. Tato mezera se místy zvětšovala a místy zmenšovala pro lepší krycí palbu. Poznámka: jeli jsme na kolech do Komárova nakoupit. Po nákupu nezbytných potřeb pro oběd byl návrat jednodušší. Vyměnil jsem si s Bajtem kolo, takže tentokrát kryl zezadu Bajt. V 2. polovině jsem ho nechal, ať mě předjede. Po návratu se fše vrátilo do starých kolejí. Skupiny byly opět pospolu. Byla výborná večeře – guláš s tajnou přísadou kuchaře Bajta. Samozřejmě, co by to bylo za večeři, kdyby si poté nedal HGŠLEAPČ jako zákusek pár teroristů. Následoval poslední večer, kdy jsme se šli projít. Již zde započalo Štěpánovo Umění. Po velmi krušném návratu, při kterém nám bránil v cestě Wehrmacht a Vietcong. Avšak beze ztrát byl návrat úspěšný. Ale těsně přede domovními dveřmi nás překvapil zrádný kočičí špion. Ale tento zákrok byl zhoubou nepřítele. Dal se na útěk. Po filmu Johny English jsme se odebrali do svých spacáků a usnuli. Druhého dne byl odchod vstříc novým dobrodružstvím. Rozloučili jsme se dědečkem a odešli, afšak o HGŠLEAPČ zde ještě uslyší!

Hajnice | Štěpán

Od Zbyňkova dědečka jsme jeli pět hodin vlakem. Při této jízdě jsme objevili naše fotografické schopnosti a počalo se rozvíjet naše „umění“. V 11.00 jsme dorazili do Chlumu u Třeboně, ze kterého nás čekala 12 kilometrová cesta na Hajnici (terénní stanici Hajnici) obklopenou lesy. Do Staňkova jsme šli podle mapy a pak podle mne (já na Hajnici bývám často). No, nebudu to prodlužovat. Kolem jedné v noci jsme dorazili na místo i když jsme se cestou málem vrátili a já špatně odbočil v jedné zatáčce, která měla být na druhou stranu. Na Hajnici nás přivítala paní Slimáková (moje maminka) a my jsme šli rovnou spát.

Ráno jsme se jako první probudili já a Čížek. Vyrazili jsme ven a postavili si sněhuláka. Ale pak jsme si řekli, že když je tak dobrý sníh, že postavíme něco většího a vzniklo ono bájné a nejkrásnější ze všech měst – Kobropolis. Po chvilce se k nám přidala i Víla. Asi o hodinu později k nám přiběhli Zbyněk a Bajt. Nejdříve sice málem vznikla občanská válka kvůli vykonané práci, ale vzápětí byla prohlášena za nesmyslnou a hrozba byla zažehnána. Večer jsem všem pustil mezi jinými i „Čerešně“ a ty se hned chytly a od té doby to je asi náš největší hit.

Další den ráno jsme se probudili a dole se už nosilo dřevo. Hned jsme se přidali a za chvíli bylo hotovo. Po obědě jsme šli s ostatním obyvatelstvem Hajnice na procházku k rybníku. Ostatní obyvatelstvo jsou moje rodiče a sestry + ještě jedna naše známá rodina. K rybníku jsme šli lesem bez cest. Ze začátku to bylo pěkné, po čase začal být les protkaný potůčky a dál jsme se dostali do malých boroviček. Cesta to byla moc hezká. U rybníka, který se jmenoval Staňkovský, jsme se chvíli kochali zapadajícím sluncem a pak šli zpátky už po cestě.

Na Hajnici jsme si vzpomněli, že je vlastně Silvestr a tak jsme opět s našima vyrazili na spřátelenou Vlčici asi 1,5 km vzdálenou. Ovšem tam jsem se ani moc nebavili a tak jsme šli zase domů. Ještě jsme si před spaním pustili Čerešničky a pak hajdy do spacáků.

Další den jsme se ráno byly podívat po okolí. Proběhli ještě menší práce na Kobropolis. A po zbytek dne se všichni procházeli těmi uklidňujícími a zapomenutými lesy kolem.

Poslední ráno se všichni kromě mě sbalili a jeli domů. Já byl s rodiči na Hajnici až do neděle.

Byl to úžasný kontrast od pobytu u Zbyňkova dědečka a takovéhle Silvestry by měly být každý rok.

[ akce Kobří zimní výprava | publikováno 7. 1. 2004 | aktualizováno 13. 3. 2004 ]