kronika 2011  

  20.–25. 4. 2011   |   Velikonoční putování   |   Kulan

Na letošní velikonoční putování jsme se sešli na Hlavním nádraží – já, Bilbo, Piko, Klárka a Zub. Docela nás překvapilo, když jsme se dozvěděli od Zuba, že jedeme na Slovensko. Předtím jsme spíš počítali s tím, že jedeme někam do Beskyd po ČR, ale Zubův slovensko-český plán vypadal dobře. Nalezli jsme vhodné kupé s rozkládacími sedačkami, kde se dalo ležet ve spacáku, a vydali se směrem na východ. Představa celé pohodlné cesty se ale rozplynula, když nám průvodčí oznámila, že náš vagón v Ostravě odpojují, tak ať si přestoupíme do jiných vagónů. Tam pak bylo ale úplně narváno.

Z vlaku jsme vystoupili v zastávce Čadce, už na Slovensku. Prošli jsme městečkem, viděli z mostu asi tisíc ryb v řece a vydali jsme se do kopců. Po pár kilometrech stoupání jsme došli k hotelu Husárik, kde jsme doplnili vodu a chvíli poseděli. Vydali jsme se dál cestou krásnou přírodou, kde nás ale neustále potkávaly velká auta, zbohatlíci na motorkách a čtyřkolkách i pěší milionáři se svými paničkami v růžových lodičkách. Trochu to idylickou krajinu kazilo. Párkrát jsme narazili na podivné kameny a rozhledny financovány z peněz EU. Cesta po kopcích nám pěkně ubíhala, počasí bylo také pěkné a tak jsme až večer začali hledat místo na spaní. Už jsme našli jeden takový pěkný plácek u cesty, když v tom přijelo slovenské terénní auto, zastavilo na tom plácku a nikdo z něj nevycházel. Chvíli jsme auto pozorovali, jestli ujede nebo co se bude dít, ale auto pořád nic, tak jsme se vydali raději dál, aby to třeba nebyli nějací ochránci přírody. Auto po chvíli taky vyrazilo, chvíli jsme se pronásledovali, ale nakonec jsme se navzájem ztratili. Zastavili jsme ke spaní poblíž značky na jednom plácku u lesíka, postavili jsme stany a na ohni začali vařit. Zub vytáhnul své mnohočetné zásoby a začal připravovat večeři z čočky, brambor, zeleniny, koření i masa. Jídla měl tolik, že se to nevešlo pořádně ani do tří ešusů a ani s naší vydatnou pomocí se všechno za večer sníst nepodařilo. Zmoženi jídlem jsme ulehli.

Vstali jsme poněkud brzo (kolem poledne), kdy už nedaleko našich stanů procházely zástupy slovenských turistů. Posnídali jsme, doplnili vodu v nedaleké studánce a vyrazili jsme s cílem dostat se co nejblíže k hranici. Během cesty několikrát pršelo, párkrát i docela hodně, ale nám to moc neubíralo na silách a šli jsme až do tmy, kdy jsme narazili na jednu slovenskou restauraci, kde brali české peníze (eura jsme s sebou neměli), kde jsme se schovali a chvíli koukali na Ice Age. Když už zavírali, tak jsme v mlze a tmě hledali místo na stany a večeři. Zub opět navařil mohutné jídlo, takže nikdo o hladu nezůstal. Zmoženi jídlem jsme ulehli.

V neděli jsme zanechali Pika s Klárou svému osudu (měli v plánu dojet už do Prahy) a vydali jsme se dál do Čech. Téměř celou dobu od začátku do konce nás ten den provázelo střídání deště a nedeště. Také nás asi hodinu doprovázel jeden místní pes, kterého jsme neprozíravě lehce nakrmili u jedné studny v jedné vesnici, a nechtěl se nás pustit a šel s námi lesem. Nakonec se nám ho zželelo a zahnali jsme ho na ústup. Krajina u hranic byla pěkná, nerušili nás už motorkáři ani davy zbohatlíků, zato déšť neustával. Jednou jsme se zastavili na svahu, kryti stromem jsme si uvařili oběd, ale spustila se bouřka taková, že jsme radši rychle dojedli a šli. Došli jsme k večeru k horské chatě Portáš, kde nás venkovní počasí nemotivovalo přestávat jíst a pokračovat v cestě. Až pozdě večer po několika jádlech jsme se vydal i dál do tmy a mlhy. Ušli jsme ještě docela kus a postavili stan, tentokrát už bez večeře. Zmožení jsme ulehli.
Další den jsme rozdělili skupinu a snažili se dostat včas do Vsetína na vlak do Prahy. Já s Bilbem jsme šli přes podlouhlou vesnici Huslenky, Zub šel svojí hornatou dlouhou cestou. Nakonec jsme se ve Vsetíně sešli a jeli zpožděným vlakem zpět do Prahy.

[ akce Velikonoční putování | publikováno 16. 5. 2011 ]